Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Proč neoslavit sv. Václava návštěvou koncertu tří profláknutých anarcho-úderek? Oxymoron musí být! A když HC špína REPELENT SS s Tomášem Mládkem a.k.a. majorem Zkázou za mikrofonem křtí debutový dvanáctipalec (je to o něco přesnější tvrzení, než kdybych řekl, že jde o debutový album), doprovází ji „nová“ Banánova kapela KOVADLINA a finští comrades REMISSIONS, není moc proč váhat. Tři kapely, dvouhodinový program a samozřejmě strahovský kopec. Tady je vše, jak má být, a míra mého spokojeného culení během večera jen gradovala. Úderem osmé naskákala na stage nasludgeovaná úderka z Tampere a šlo o nádherně špinavý, mírně chaotický hardcore. Obal vinylu „Survivalist“ je parafrází na film Metropolis Fritze Langa, během koncertu byl citován Aleister Crowley, křiklouna s divokým knírem a čírem pak zdobily vytetované symboly chaosu. Vše v pořádku. REMISSIONS nastoupili s rychlými thrashovými tempy a během setu postupně zpomalovali, ale rozhodně to nebylo na škodu. Často se vylouply momenty, kterými parta z Tampere prokázala svůj neoddiskutovatelný tah na branku, a za zmínku stojí i dobře napsané texty. Cluster fuck!
KOVADLINA je pohrobek populární punkovky HANBA, která byla pokojně rozpuštěna ve chvíli, kdy její členové došli k názoru, že si každý pod slovem „punk“ představuje něco trochu jiného. Zůstal kytarista Vorel a profláknutý Banán a já si troufám říct, že o nějakou revoluční změnu stylu nejde – stále je přítomna specifická atmosféra, Banánovo básnické střevo punkového pozorovatele, jednoduché taneční rytmy i nefalšovaná porce ryzího rock´n´rollu. KOVADLINA je však o něco dospělejší, daleko častěji se ke slovu dostane melodická kytara a až post-rockové plochy, zadumanou muziku však určitě nečekejte. KOVADLINA ve výsledku působí citlivěji, poctivěji a možná i opravdověji než její předchůdce. HANBU jsem měl velmi rád, ale KOVADLINA je důstojný nástupce, jak o tom svědčí jak debut „Životy těch druhých“, tak nový materiál na splitka, která kapelu čekají v následujících měsících. Aktuálně kapela vypustila ven klip k songu „Sbohem naposled“, který vyjde na splitku s TELEFONem.
Po necelé půlhodince je po všem, ale na scéně se mění jen frontman a bubeník, basáka a kytaristu KOVADLINA s REPELENT SS sdílí. Zvuk R-SS je však diametrálně odlišný. Špinavé bahno R-SS připomnělo třeba NAILS, major Zkáza řádil jak mexický zápasník v ringu a zbytek večera se tak nesl ve znamení obhroublé hardcoreové agrese s příměsí sadomasochistického kankánu a poetického ducha starých československých filmů. Samozřejmě zazněla moje oblíbená „Inventóra“, ale i další vály tvořící A stranu repelentí desky stojí za pozornost, ať už „Drutěva“ (Družstvo tělesně vadných) nebo „Černá kokarda“. Jsem rád, že na desku konečně došlo, byť je i ona samotná takový mrkáček – nový materiál činí necelých deset minut a B stranu tvoří starší demo „Dvatisícetřinec“.
I když jsem věděl, co čekat, všechny tři kapely působily jako dokonalý životabudič a navzdory vší hardcoreový špíně a bahnu věřím, že málokdo scházel z kopce se špatnou náladou.
Američané dobrovolně uvízli v bažině devadesátkového sludge metalu a je jím v ní dobře. Dobře je i nám - jejich posluchačům. Má to tah odspodu, střední tempa válcují, zvuk neméně a nechybí tomu i několik pod kůži se dostávajících motivů. Moc dobrá práce!
Další deska projektu Kalle Wallnera, kytaristy německých progrockerů RPWL, je oproti domovské skupině živější a hardrockovější, takže zde nedominují PINK FLOYD nálady jako u RPWL. A je to příjemný kytarový progrock místy až s metalovým feelingem.
Můžeme se radovat z fajn zvuku a návratu Mika za soupravu, nebo si taky otevřeně přiznat, že i přesto není novinka nic než prázdná nádoba plná honění trika a okázalých omalovánek bez silných nápadů. Six Degrees, z nějž někdo odčerpal všechny silné nápady.
Blackem načichlý bigbít předvádějí obě na tomto splitku zůčastněné kapely a předvádějí ho zábavným a svižným způsobem. Pocta klasikům žánru nemusí znít jen jako dřevní retro, byť tato nahrávka tak asi mnohými zaškatulkována bude. Více v recenzi!
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.