Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na domácí scéně jsou přesně 3 lidé, o kterých jsem si naprosto jist, že ať se postaví do čela téměř jakékoliv kapely na hardcorové scéně, tak to bude skvělé. Shodou okolností všechny tyto tři figury betonovaly základy domácí punk-hardcorové scény. Každý svým způsobem trochu jinak, ale všichni rozhodně významným způsobem, který byl inspirací pro další generaci hardcorové mládeže. A kdo je touto „svatou trojicí“ domácího hardcoru? Tomáš Mládek z FLOWERS FOR WHORES nebo REPELENT SS (dříve například KEVORKIAN), Marek Zeman z REMEK (dříve LAKMÉ nebo DAKHMA) a pak také Milan Trachta řečený Banán, který v současnosti řve v HANBĚ. Už když Milan opouštěl LAHAR, věděl jsem, že ať už jeho kroky budou směrovat kamkoliv, bude to živě autentická a silná kapela. A Dámy a pánové, tady to máme…
JUST FOR BEING, PIPES AND PINTS a LAHAR v jednom punkovém kotli. Co od toho čekat? V první řadě punk, který se s tím prostě moc nemaže. Z HANBY je na míle daleko cítit určitá spontálnost a lehkost, obrovskou devizou této vlastnosti je to, že má jejich hudba velmi bezprostřední energii. Zajímavým atributem alba „Silou kovadliny“ je pro mě i to, že se do jeho materiálu, snad krom hymny „Mělký hrob“, nedostanete hned na první poslech. HANBA v tomto ohledu nehraje na hitovky, jež vám zabrnkají na první signální. K jednotlivým skladbám vede trnitější cesta, kterou se ale vyplatí prošlápnout. Odměnou vám budou výborné texty a živé koncerty, které už teď patří mezi absolutní špičku toho, co domácí scéna může nabídnout.
Banán se moc často neobtěžuje s intonací, a pokud ano, pak to nejsou moc návykové melodie. O to víc je ale rozumět tomu, co říká, což je u HANBY naprosto bazální esence. Nějaké typicky punk-rockové sborové melodické punkové refrény najdete velmi poskromnu, jeden takový je na konci písničky „Kosa a kámen“, ale vlastně to bude asi jediný případ.
Instrumentálním motorem, jež pohání tuto mašinu, je pak jednoduchá punk-rocková hoblovačka, která rozhodně není v ničem objevná, ale současně ani nenudí. Krom vyloženě tří i dvou-akordových riffů, jejichž největší devizou je vnitřní lauf a tah na branku, tu ale najdete i spoustu žánrových přesahů, které přirozeně vystoupí až po delších posleších. Hned titulní skladba „Silou kovadliny“ je takový případ, který sólovou kytarou koketuje třeba i s americkým country. Tyto stylové příměsi vstupují postupem času tak nějak mimoděk a přirozeně. Nenajdete zde nic, co by působilo jakýmkoliv způsobem násilně nebo účelově.
Tracky málokdy přesáhnou dvě minuty, což je možná škoda, protože toto LP končí přesně v té chvíli, kdy se do něj trochu ponoříte a nezbývá, než ho sjet od začátku ještě jednou. V každém případě je z HANBA mého pohledu vedle třeba emo-punkových veteránů z REMEK jedna z nejzajímavějších kapel, jež se u nás za poslední dobu na této scéně zrodily. A jak už jsem výše psal – u obou kapel jsou živé koncerty o mnoho levelů výš, než studiovky. Takže dnes se na vás těším na Sedmičce…
Opojný žánrově hudební megamix, po kterém si nebudu pamatovat, kolikrát jsem o něm pochyboval, ale kolikrát mi ustřelil prdel brilantními scénami. Čelní střet blues muzikálu, Abrahama Lincolna: Lovce upírů a Tarantinova Djanga. Víc takových crazy filmů!
První album po smrti jednoho ze zakládajících členů Frédérica Guillemota (R.I.P. 1999) pojali Francouzi THE OLD DEAD TREE tradičně. Jejich gothic metal plný melodií, ostřejších pasáží i lehkých nálad je celkem fajn.
Znovu se k tomu vracím. "Goldstar" není pro každý den, ale když přijde ta správná nálada, je to vskutku opulentní zážitek. Nová deska IMPERIAL TRIUMPHANT bude figurovat v celoročním zúčtování našeho magazínu v první trojce. Toť můj soukromý tip.
Italové pohybující se na pomezí doom metalu a melancholického rocku jsou s aktuální nahrávkou na vrcholu své tvorby. Atraktivitě „The Spin“ výrazně přispívá i kvalitní zvuk a technická stránka obecně, kterou si nově pod Metal Blade labelem mohli dovolit.
Poláci v současnosti nabízí djent rozmělněný v postrockové uhlazenosti. Stále se najdou zajímavé a svým způsobem svěží pasáže, ale nějak to spadlo do šedi. Vrcholem tvorby DISTANT DREAM u mě zůstává album "Your Own Story" z roku 2018, to bylo plné emocí.
Je toto tá istá kapela, ktorá v roku 2000 ukončila kariéru fenomenálnym živákom z Caledonien Hall? Zostava hovorí, že dávno nie. Z ITW sa stalo voľné zoskupenie typu CODE a atmo-blackové základy prebíja hardrockový vokál. Úvodná skladba je však na 100%.
B. Kråbøl tentokráte vytrvale škrábe, kouše a hlavně razí čistokrevný BM. Předchozí "En Gildere Død" byla mnohem pestřejší deska, skladbu typu "Renselse" na novince určitě nenajdete. Chybí tomu větší pestrost a členitost. Škoda, krok lehce (ene)vedle.