BEHÖLDER - In the Temple of the Tyrant
Řemeslně poctivá práce, ale poněkud archaická, šablonovitá a klišovitá. Doom metal si představuji jinak, tohle je prostě jen zpomalený fajn hevík. Uvidíme, zda to nějak poroste při více posleších.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražská náplavka je jako činná sopka. Její erupce vyhodila jiskry i do dalších měst a tak začínají ožívat místa u řek i v dalších městech. Krom mé rodné Plzně jsem se o tom nedávno přesvědčil i v Ústí nad Labem, kde si pár nadšených holek v mobilní buňce pod mostem Dr. Edvarda Beneše otevřelo malé bistro a pořádá koncerty přímo pod ním. Tento prostor mi dává první možnost vidět naživo kapelu, o které se v poslední době často mluví, a sice pohrobka punk rockové HANBY, jehož jméno se zrodilo z poslední desky HANBY. Ještě před tím, než pod mostem zazněla KOVADLINA, se tu ale chystá chomutovská KOBRA XI. Po všech stránkách stará škola, která kříží thrash metal jak s grindem, tak s crustem a je vidět, že to tak dělají už dlouho. Zahrané fajn, blackmetalový odér parádní, jen v porovnání s KOVADLINOU set statický a relativně bez energie.
Ačkoliv jsem si stokrát mohl říkat, že KOVADLINU budu brát jako novou kapelu a tím pádem je nebudu srovnávat, nedá se to. Padesát procent HANBY je součástí KOVADLINY, jen Libor odložil basu a vzal si kytaru. A nutno říci, že dobře udělal. Kytary jsou mnohdy více cinkavé a nebojím se říci emo, naopak basa je špinavější. Regál za bicími tomu dodává potřebný lauf, takže hudebně je mi KOVADLINA o poznání bližší. Navíc krom punkrockových hoblovaček a emo hardcoreových rozervaností tu máme i pecky jako „Když přichází tma“, což je vlastně taková poctivě noisová grind-punková hoblovačka na tři čtvrtě minuty.
Při koncertě samozřejmě všichni zírajj na Banána. Ten je nedílnou součástí skládačky. Jeho projev je strhující. Válí se pod mostem v prachu, hází po sobě šutry a ještě při přídavku odhazuje mikrofon a přímou cestou se upaluje zchladit tělo a vyprat triko do Labe. Povídání mezi skladbami není moc, a když už je jasně adresné, bez nějakých dlouhých proslovů. Jediné, s čím mám trochu větší problém (a měl jsem ho vlastně v menší míře i u HANBY), je to, jak Banán pokládá texty do skladeb, tedy dost hrubě a násilně, jakoby bez citu pro tu hudbu okolo, ale doufám, že mě soustředěnější poslech třeba přesvědčí o opaku. Za mě skvělý koncert se svým vlastním příběhem, v parádním prostředí a ohnivou energií.
Řemeslně poctivá práce, ale poněkud archaická, šablonovitá a klišovitá. Doom metal si představuji jinak, tohle je prostě jen zpomalený fajn hevík. Uvidíme, zda to nějak poroste při více posleších.
Nové album náladového buldozeru ze Seattlu je trochu uhlazenější než předchůdce z roku 2019, ale to neznamená, že by skupina rezignovala na ohlodané hutné riffy na pomezí doom metalu a stoneru. Jen je trochu přístupnější, víc hitové a víc rock´n´roll.
Ak aj neexistuje žáner "kaviarenský death metal", FRACTAL UNIVERSE ho práve vymysleli. Ešte aj ten growl je tu taký, aby nerušil pri sŕkaní dobrej filtrovanej kávy. Pozoruhodná, technicky prepracovaná nahrávka. A ten saxofón!
V zásadě nahrávka, se kterou nemám problém, ale ke které se asi nebudu moc vracet. Stylově ukotvená někde na přelomu 80. a 90. let, s modernějším zvukem. S přehledem naservírovaná stará škola thrash/death metalu valícího většinou ve středních tempech.
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!