S INGESTED jsem se poprvé živě setkal na Bonecrusher Tour v roce 2010 a tenkrát tam pro mě byli zásadním objevem. Jejich turné, které headlinovali, pro mě tak bylo jedinečnou příležitostí zjistit, jak se banda řezníků z Manchesteru dokázala vyvinout za těch pár let. Celý večer sliboval mnohé další odstíny brutálního death metalu neboť INGESTED s sebou přivezli německé ACRANIUS a ruské komando SLAUGHTER TO PREVAIL. Domácí barvy hájili králové brutálního slamu EPICARDIECTOMY a techničtí novicové z LIQUID SPACE 9.
Ti ostatně celý večer startovali a byli důvodem, proč jsem rozhodně chtěl být na místě už na první kapelu. Za prvé jsem je ještě živě neviděl, za druhé o nich pražská death metalová smetánka poslední dobou často mluví a za třetí je u mikrofonu protřelá a hrdelně obdařená pražská náplava ve formě Vency (ex-VICTIMS, ex-BLACK STONE CHRONICLES a další). Stydím se, ale to je vlastně vše, co jsem o LIQUID SPACE 9 věděl. Na scéně se poflakuje pětistrunná bezpražcovka, takže se těším o mnoho víc. Tak pojďme na to.
Díky dlouhé zvukovce INGESTED ještě před koncertem samotným je hned na úvod patnáctiminutový skluz. Set LIQUID SPACE 9 není dlouhý, ale o to je intenzivnější. Technický death metalový nálet staví hlavně na kytaristovi, který při svém mládí hraje jeden prstolam za druhým a vypadá u toho tak, že by to zvládnul zahrát i po dvanáctém pivu a šťourat se při tom v nose. Naprosto opačná situace je u mladíka, který se na pódiu klátí s bezpražcovou baskytarou. Nevím, jak dlouho na ten nástroj hraje, ale evidentně se ještě nenaučil ani základy, jako je například tlumení přeznívajících strun, což je u někoho, kdo hraje na podobný nástroj, trochu zarážející. Sem tam uteče dynamika nebo se prostě něco nestihne. Vyměnit nástroj, prsty nebo začít opravdu dřít. V každém případě jako celek, velmi zajímavý příslib do budoucna.
Kdo je další? V klubu je k vidění dvoukopáková sestava s jediným přechodem, který se používá jako rytmičák. Navíc s velkým množstvím pestrých obrázků. Něco podobného s sebou vozí snad jen Milan Moškoun. Jeho slamovací buldozer EPICARDIECTOMY vidím poprvé s novým vokalistou.
Tuto kapelu pro mě vždy představoval tandem Tomáš a Milan. A to už jsem je viděl v dobách dávných s Vencou z LIQUID SPACE 9 i s Fredem z NOOSTRAK. Dá se říci, že s Tomášem pro mě odešla půlka kapely. Nový chrochták Ondra na tom není zcela zle hlasově, ale tomu fluidu, které Tomáš představoval na podiu, se rovnat nemůže. Rozhodně ne s průpovídkami, které ten večer létaly vzduchem mezi skladbami. Zlaté „šoumý zombí cirklpit“ z kultovního koncertu na Mountains of Death.
Bývalý vokalista Tomáš na koncertě kraluje v pitu a je vidět, že si koncert z druhé strany velmi užívá. Podle Milanova diktátu se zrychluje nebo zpomaluje zombie circle pit, ve kterém vznikají výjevy nevídané, ze kterých byla lidská veslice tím nejnormálnějším obrazem.
Následuje „russian hate“, tedy mladí deathcoroví SLAUGHTER TO PREVAIL. Na počátku zní jako intro ruská disko častuška a to co následuje, není o moc lepší. Nasazení se kapele upřít nedá. Kluci při koncertě neustále přehazují kytary a lámou se v pase, ale k čemu mi to je, když zvukař u prvních skladeb usne, nechá kytary na hranici slyšitelnosti a vokál na úrovni, kdy přeřve naprosto všechno. Když už situaci vyváží, je z toho stejně celkem nečitelná masa čehosi neidentifikovatelného. Neodkážu specifikovat, kde je chyba a je mi to v tomto případě vlastně jedno.
ACRANIUS z německého Rostoku je na tom mnohem lépe. Beatdownová brutalita s oblibou ve slamech má jasný tah na branku i s jednou kytarou. Jednoznačně vytyčený směr, kterým se jde. Nový kanál u mikrofonu má sice ve tvářích o něco méně železa, než ten minulý, ale o to více má kovu v srdci (a na uších a ve frňáku taky samozřejmě). ACRANIUS mají čistý zvuk a bujarou odezvu v publiku, do kterého přichází opět Tomáš (ex-EPICARDIECTOMY, ex-WWW NEUROBEAT), nejen proto, aby naprosto nelítostným způsobem dirigoval pit, ale aby si i sem tam chrochtnul.
Ačkoliv ACRANIUS kombinují slamy, death metalové riffovačky i beatdowny, výsledek je ve své podstatě celkem tuctový. To ale vlastně vůbec nevadí, díky jedné kytaře jim to skvěle zařezává a výsledek je bez jakéhokoliv náznaku zvukového rozmlžení daleko funkčnější.
INGESTED je mi trochu líto. Skluz se trochu zvětšil a mnoho lidí je fuč. Jejich set začíná do poloprázdného klubu a grimasy zpěváka Jasona Evanse jsou dost výmluvné. Takový závěr slibně rozjetého večera si asi nepředstavoval. Prostor se postupně trochu zaplní, ale o atmosféře, kterou měli téměř všechny předchozí kapely, si INGESTED mohou nechat jen zdát. Lidi v klubu jsou unavení a je to znát. Závěrečné rozpaky, při kterých o přídavek stojí sama kapela víc, než publikum, nejsou úplně šťastným vyvrcholením koncertu.
Mimo to je ale koncert příkladným případem toho nejextrémnějšího death metalového drcení. Stejně jako na Bonecrusheru musím vysmeknout velkou poklonu Lynu Jeffsovi za bicí soupravou. Zvuk se dvěma kytarama sice není tak čistý, ale přesto byl set INGESTED tou nejlepší ukázkou slamming brutal deathu, který jsem za poslední dobu viděl.
foto: Radek Bártík
