Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před deseti lety vydavatelství Frontiers rozhodlo, že dva populární metalové zpěváky sjednotí do jednoho projektu. Překvapivě tento záměr nejenom vyšel, ale dočkal se i několika pokračování. Letos duo ALLEN/LANDE vydává již čtvrté album, tentokrát pod názvem „The Great Divide“. Nejvýznamnější změna se udála na pozici kytaristy/skladatele. Magnus Karlsson, jehož dítě tento projekt v podstatě bylo, odešel po vydání třetí řadovky a vydavatel se jej rozhodl nahradit jménem mnohem slavnějším – Timo Tolkki.
Ten svoji uměleckou kariéru opustil v roce 2011. Ještě se mu však ani kytara pověšená na hřebíku nestihla pokrýt prachem a již byl zpátky. Loni přišel s projektem AVALON. Příliš velká sláva to ovšem nebyla a nepomohly ani slavné zpěvačky u mikrofonu. Letošní AVALON pak byl k uzoufání nudný a prázdný. Tolkki sice v poslední době trpí záchvaty hudebního workoholismu, ale coby skladatel má za sebou již lepší roky (nejméně o deset let nazpět). Jestli bylo angažování zrovna Tolkkiho pro skomírající ALLEN/LANDE projekt oním potřebným nakopnutím, se teprve uvidí.
Singlová skladba „Lady Of Winter“ začíná velmi pěknou předehrou na piano, která přejde v hutné riffy. Jenže tohle jsme už kdysi slyšeli... Máme tu „Edge Of Thorns“ jak vyšité, či spíš přešité, ale můžeme to brát i jako poctu SAVATAGE. Další kousky na albu už zní lépe, alespoň pan skladatel cituje sám sebe a ALLEN/LANDE 2014 zní jako odlehčení STRATOVARIUS. Velkým bonusem jsou samozřejmě oba hlavní protagonisté. Jejich zlatá hrdla zachrání nejedno prázdné místo a hlavně díky nim se album docela příjemně poslouchá. Album má i své světlé momenty, „Come Dream With Me“, „Down From The Mountain“ nebo „In The Hands Of Time“ zní jako skladby z Tolkkiho nejlepších let zpívané skutečnými profíky.
Nakonec tedy výměna na pozici hlavního skladatele nebyla krokem špatným směrem. Tolkki se na tomto projektu nakonec vrátil k tomu, co mu jde nejlépe – melodickým rock/power metalovým písním, nepříliš náročným a komplikovaným, a trochu tak smazal ostudu z posledního počinu AVALON. Očividně se nadýchnul čerstvého vzduchu a z rukávu vysypal víc jak půl tuctu pěkných melodií. „The Great Divide“ je povedené rockové album, které dá vyniknout oběma zpěvákům. Za poslech určitě stojí.
1. Come Dream With Me
2. Down From The Mountain
3. In The Hands Of Time
4. Solid Ground
5. Lady Of Winter
6. Dream About Tomorrow
7. Hymn To The Fallen
8. The Great Divide
9. Reaching For The Stars
10. Bittersweet
Diskografie
The Great Divide (2014) The Showdown (2010) The Revenge (2007) The Battle (2005)
Pět nokturn, pět podob doom metalu. Tato francouzská kapela ztvárnila různé přístupy k tomuto žánru. Co skladba, to jiné hudební zpracování, jiný druh vokálu, přitom se drží jen mantinelu pomalého melancholického metalu. Neosobité, ale zajímavé.
Balzám na uši v podání švédské kapely přináší výraznou inspiraci SLEEP TOKEN, přesto si zachovává mnohem větší tvrdost. Popová poloha je chytlavá, ale nepodbízivá. Deska je tak progresivní, emotivní i temná zároveň.
Minulá deska mě zaujala a aktuální dílo mě rovněž mile překvapilo. Temný, poněkud teatrální metal se však dokáže blýsknout nejedním zajímavým motivem či refrénem (ženský sbor „The Blind Eye of Antichrist“). Často citují MOONSPELL, ale to není ku škodě.
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.