Opravdové majstrštyky jsou v diskografii SABATON jen dva: „The Art Of War“ a „Carolus Rex“, alba plná krásného, pravého heavy metalu s výrazným epickým odérem, jenž je k dokonalosti poháněn typickým zvukem kapely. Novinka „Heroes“, přestože je prvním studiovým výsledkem spolupráce nové sestavy švédských hrdinů, na tom bohužel nic nezmění, jakkoliv by se to od ní nejspíš moc a moc chtělo.

Jakoby SABATON vždy poté, co krátce vydechnou po vítězném nájezdu, najednou neměli dostatek sil na stejně výrazné (či ještě výraznější) pokračování. Ano, k téhle myšlence mě přivedlo album „Coat Of Arms“, které až drastickým způsobem znevěrohodnilo právě jemu předcházející zápis „The Art Of War“, po právu vystřelující kapelu mezi elitu světa těžkého kovu, a jemuž se „Heroes“, halasně následující po „Carolus Rex“, tolik podobá.

Pes je samozřejmě zakopán zejména v hlavě ústřední sabatonovské postavy, charismatického pěvce a skladatele Joakima Brodéna, jemuž na bedrech leží drtivá většina skladatelských povinností. Pokud se mu podaří zachovat si odstup a zdravý autorský rozum, je výsledkem heavy metal té nejkovovější kvality. Pokud se ale nechá až příliš svázat klasickým sabatonovským zvukem a příchutí, k nimž už nepřisype žádnou další aromatizující ingredienci, dopadne to smutně, tak jako v případě „Heroes“.

Úvod v podobě „Night Witches“ přitom ničemu takovému nenapovídá a naopak zní jako lákavý předkrm před další vydatnou porcí švédského heroického metalu, zpracovávajícího znovu po historické odbočce mnohé zajímavé příběhy spjaté s moderní válkou (zde např. ruských pilotek 588. bombardovacího pluku, přezdívaných „Noční čarodějky“). Nervní start a po něm už přímý a ničivý útok na posluchačovo centrum pro rozeznávání věcí líbivých, zkrátka SABATON, jak je máme rádi. Následující „No Bullets Fly“ na to ovšem naváže už jen povedeným kytarovým motivem a stane se to, co už jsem předesílal - SABATON se nechají svázat sami sebou a znějí jen jako nepříliš lákavý mišmaš všeho, co až dosud natočili.

Vybřednout z něj, to je pak úkolem poměrně těžkým, a tak se to Brodénovi a spol., spravedlivě vzato, daří jen nárazově. V dusivé, těžké „Inmate 4859“, věnované Witoldu Pileckimu, přímo zhmotňující tíhu údělu, který na sebe polský voják dobrovolně vzal, v poněkud odlehčenější „To Hell And Back“, jíž ústřední klávesový motiv drží pevně nad vodou, v procítěném baladickém vyprávění „The Ballad Of Bull“ a v přímočaré „Resist And Bite“, která už nicméně tak trochu balancuje na hranici svébytnosti.

Jinak toho již album opravdu mnoho nenabízí a to navzdory tomu, že mnohé ze zpracovaných válečných příběhů přímo vyzývají k náležitě dramatickému a přesvědčivému hudebnímu převyprávění (mezi jinými i životní osudy Karla Janouška, jediného Čechoslováka, který kdy získal hodnost leteckého maršála RAF). A to se samozřejmě nebavíme o potenciálu SABATON samotných, protože ten by si rovněž mohl a měl klást daleko vyšší cíle. Tak snad zase příště?