NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po skvelých ohlasoch, ktoré sprevádzali debut „God Is War“, prichádzajú ALL PIGS MUST DIE s ďalším dlhohrajúcim opusom „Nothing Violates This Nature“. Aj tentokrát dosku vydáva štýlotvorné vydavateľstvo Southern Lord, pričom o jej nahrávanie sa postaral opätovne nestor moderného extrémneho hardcoreu Kurt Ballou. Personálne obsadenie kapely zostáva rovnaké.
Zmenilo sa vôbec niečo? Ale určite!
„God Is War“ bol poznamenaný najmä staromilsky znejúcim metalom s crustovým podhubím. Bola to primitívna jazda, ktorej základ ležal niekde v mash-upe technickejšie znejúceho converge-hardcore, slayerovského thrashu a modernejšieho disbeatu, do ktorého sa občas primiešal aj pravý severský, čiernou patinou zanesený kov.
ALL PIGS MUST DIE sa vôbec netajili tým, že svoju inšpiráciu hľadajú dve dekády v minulosti, ale aj tak na nich bolo niečo súčasné a pre fanúšikov temnejšie pojatého „hácečka“ tak príťažlivé. Otázne bolo, akým smerom sa kapela vyberie na novinke. Ostane verná žánru, ktorým sa prezentovala na debute? Alebo ho posunie niektorým z naznačených smerov? Na výber toho mala kapela požehnane...
„Nothing Violates This Nature“ sa javí hneď na prvé počutie omnoho vyzretejším, ale aj uhladenejším dojmom ako jeho predchodca, čo súvisí najmä so skutočnosťou, že kapela v podstate úplne zanevrela na crustový zvuk a produkciu smerovala omnoho metalickejším a vybrúsenejším smerom. Už to nie je tá nečistá beštia rútiaca sa vpred.
„Nothing Violates This Nature“ ponecháva omnoho väčší priestor technickej stránke. To znamená, že sa ešte vo väčšej miere dočkáte chaoticky znejúcich gitarových výpadov, šialených prechodov a blastbeatov. Zmiernenie prichádza najmä v pomalších, sludgeovo orientovaných pasážach, ktoré svojou nervóznou náladou dopĺňajú celkový neutešený charakter albumu.
Aj keď ALL PIGS MUST DIE v podstate logicky nadväzujú na predošlé nahrávky a vďaka väčšej technickej vyspelosti a prístupnejšiemu zvuku si kapela určite získa nových priaznivcom, osobne zostávam verným fanúšikom debutu, ktorý si ma svojou divokou intenzitou úplne opantal.
O čosi metalovejší a technickejší ALL PIGS MUST DIE. Inak zostáva všetko po starom.
7 / 10
Kevin Baker
- spev
Adam Wentworth
- gitara
Matt Woods
- basgitara
Ben Koller
- bicie
1. Chaos Arise
2. Silencer
3. Primitive Fear
4. Bloodlines
5. Of Suffering
6. Holy Plague
7. Aquim Siege
8. Sacred Nothing
9. Faith Eater
10. Articles Of Human Weakness
Vydáno: 2013
Vydavatel: Southern Lord
Stopáž: 32:57
Produkce: Kurt Ballou
Studio: Godcity
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.