I billboardy u silnic už to dávno vědí, bájný idol odžískovaných metalistů, později jejich dívek s „plísňáky“ a nakonec nezletilých holčiček má nové album pod zavedenou značkou KREYSON. Po všemožných reminiscencích a vzpomínání ho předznamenal loňský singl, který leccos napověděl, a teď tedy konečně dozrál čas pro nostalgiky tolik očekávaný návrat na drážkách černých i stříbrných placek, které už dávno neznamenají svět.

Reklamní kampaň staví na nahrávání ve Švédsku a mixo-masteringu dvorního kytaristy KINGa DIAMONDa Andyho La Rocque, což je v dnešní době, kdy lze skvělého zvuku docílit i v domácích podmínkách, spíše podružné a malinko úsměvné. Ovšem velká jména táhnou a dobře zvládnuté řemeslo nahrávce rozhodně vytknout nelze, což platí jak pro výsledný zvuk, tak i pro obal Marka Wilkinsona (byť o samotném námětu si můžeme myslet svoje).

Co ale „Návratu krále“ rozhodně vytknout lze, je samotný hudební obsah. Kdo čekal falzetovou smršť s uhánějícími kytarami, může si rovnou nechat zajít chuť. Křížkovi to sice stále ještě slušně zpívá, ovšem žádné závratné kouzlení ve výškách už od něj nečekejte. Co by si s ním pak počal na koncertech. Novinková sedmička skladeb (dvě obsahovalo již zmiňované promo a úvod a závěr obstarává intro, resp. outro) tak má blíž k prapůvodnímu heavy metalu VITACITu (nejvíc asi v „Otevři oči“), než k přeci jen načančanější obecné představě o KREYSONu.

Jinak je ovšem naprosto lhostejné, zda se v tradičních heavymetalových skladbách zrovna staví na těch nejprovařenějších kytarových riffech („Archanděl Michael“), oživuje HARLEJ („My jo, a vy“), devadesátkově plouží („Ztrácím“), vzývá motorovou hlavu („Kde se touláš“), zkouší vstoupit do nové „Čarovné noci“ („Možná“), nebetyčně vykrádá „Apage Satanas“ od ARAKAINu („Dávej, dej“) nebo snaží hrát na epičtější strunu („Tvá zář“) – vždycky je to provařené až na kost. Navíc v drtivé většině zabalené do mustru ostřejšího zpěvu ve slokách, s měkčím refrénem na dechu. Hudebně nejzajímavější se tak nakonec může paradoxně jevit původně odepsaná „Stoupáš“, která sice ten základní riff taky opsala od milionu dalších, jinak ale vrství akordy trochu jiným způsobem než zbytek alba.

A jako třešinku na tom povadlém dortíčku tady máme tradičně hrozné texty. Co se před 20 a více lety ještě dalo omluvit dobou, byť už tehdy to bylo často na pováženou, je dneska skutečně k nevydýchání. Za všechny obsažené perly citujme „ostrou sociální kritiku“ v již jmenované nestrašidelnější věci na albu „My jo, a vy“: „Potkal jsem ženskou, táhla na pracák, v ksichtě celá bílá, veselá jak funebrák ... žijem si jak na zámku, tak hlavně neskuhrej, makej lůzo líná, máme tady júesej...“ atd. To myslím mluví jasnou řečí.

KREYSON přinesli kůži na trh. Jestli by bývali neudělali lépe, kdyby dál jen tyli z minulosti a vzpomínek fanoušků-pamětníků, je na pováženou. Ladislav Křížek byl ovšem vždycky člověk, co uměl dobře počítat. Konečně se na to dá parafrázovat i text  klipovky „Stoupáš“:

„Ten kdo to peklo rozpoutal
s úsměvem se večer ptal
kolik jsem dneska vydělal
tak kolik... kolik... KOLIK?“

Kdo rozpoutal „Návrat krále“ víme. Teď zbývá jen počkat, jakou kupní sílu má nostalgie.