Pilná práce a touha se neustále zlepšovat. Takto by se dalo nazvat počínání strážnických mladíků SHADOW AREA. Ještě nedávno jsme se tu bavili o nadějném debutu moravského metalcoreového spolku, nyní šestice sebevědomě zasílá své EP „Signpost“ k masteringu až do daleké Velké Británie.
Od vydání „Skylines“ jakoby se toho mnoho nezměnilo. SHADOW AREA nadále brázdí po klubech, navštěvují talentové soutěže, které bezostyšně vyhrávají, a fanouškovská základna, oděna do slušivých triček s logem kapely, se kupí a kupí. Není se čemu divit, chlapci útočí na spánky hudbou, která je momentálně v kurzu a navíc je šikovně udělaná, úderná, chytlavá a koncertním radovánkám uzpůsobená tak, jak to mají mazlíčci rádi.
Ti se nedávno dočkali nového čtyřskladbového (nebudeme-li počítat kratičké intro „Red Drop II“) EP „Singpost“, které mladou úderku definuje jako kapelu stojící na rozcestí. Pomineme-li hudební stránku věci, název samotný i stylový rozcestník na obalu tomuto tvrzení nahrává. Mimochodem, byť se jedná o pouhé EP, kapela si na vyznění digipacku dala vskutku záležet a výsledek je skutečně překrásný.
Nyní již k hudbě samotné. Je nepřeslechnutelné, že stav, v jakém se pětice do této doby nacházela, není pro fungování kapely dostačující, a že má zájem svůj výraz stále posouvat. V pohybu je takřka všechno. Kompozice využívají kontrasty ve větší míře než kdykoliv předtím, přibylo sekaček a rytmických změn, na druhou stranu ale i melodických kytarových vyšívánek a ničím ojedinělým není ani snaha o epické vyznění.
Všechno by to bylo samo o sobě za pochvalu, kdyby to ovšem nebylo na úkor plynulosti projevu. Samotným elementům těžko lze něco vyčítat, pokud však mají fungovat vedle sebe, nesmí propustit uzdu samoúčelnosti, nýbrž se pokusit vytvořit organický celek. A to se ne vždy daří. Je evidentní, že kapela stále sbírá zkušenosti, nasává vlivy, které by ráda využila ve svůj prospěch, ale jednotlivým atributům chybí magické propnutí a skutečně nosný motiv. Jsou tu načrtnuty cestičky, ale bohužel některé vedou do slepých uliček.
Ani v nejúspěšnější disciplíně – živém provedení – novinka neboduje tak, jak by si nejspíš strážničtí představovali. Větší ohlas jistě obdrží svižná dělovka „By My Side“ či populární a melodicky vlezlá (nemyšleno pejorativně) „Rise And Shine“, než komplikovaným průběhem matoucí „The Guide“ nebo až příliš rozevlátá „Medal For A Coward“, kterou z křeče nevytáhne ani plačící zpěv hostujícího Hanziho z THE TRUTH IS OUT THERE, až příliš připomínající tesknící výraz China Morena.
Za nejsmysluplnější nakonec považuji razantní „Forget &Forgive“, důraznými riffy poháněnou píseň, která vrcholí štěkavým dialogem mezi oběma zpěváky. S ostatními je to zatím jako s milovníky puzzlí, kteří nesnáší uklízení. Tak dlouho skládají, až rázem zjistí, že jim několik důležitých políček chybí.
