TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
FAIRY TALE vynikajú medzi slovenskou konkurenciou nielen faktom, že v ich radoch pôsobí objektívne najkrajšia speváčka. Vytŕčajú hlavne svojou hudobnou produkciou. Už pri ich debute, ktorý vyšiel pred šiestimi rokmi, bolo možné doslova cítiť, že tento projekt má veľký hudobný potenciál. Dnes majú FAIRY TALE na konte už tretí zárez v podobe nového albumu s názvom „Loveland“ a keď si porovnáte moje hodnotenie predchádzajúcich nahrávok na tomto serveri s tým súčasným, tak by ste mohli nadobudnúť dojem, že ide síce o kvalitnú kapelu, ale nijako sa nevyvíja. Garantujem vám, že by to bol zásadný omyl. Možnosť udeliť albumu len desať bodov sa mi zdá v tomto prípade značne limitujúca. Tento problém som si ale navaril sám, keď som ich dal debutu. Z dnešného pohľadu je to nadsadené bodové hodnotenie.

V porovnaní s predchodcom „Dream“ sa FAIRY TALE znova o kus posunuli, mierne k väčšej „rockovosti“ a o trochu viac k pesničkovosti a prístupnosti. Paradoxne, aspoň na našu scénu určite paradoxne, aj napriek väčšej prístupnosti nesiahli FAIRY TALE k lacným kompromisom. Z nahrávky doslova sála úprimnosť a radosť z muzicírovania. Tvorba zoskupenia nie je poznačená snahou zaujať za každú cenu a presadiť sa v hudobnom biznise, ktorú možno v poslednej dobe vidieť snáď v každom hudobnom odvetví. Dáma s veľkým hlasom a páni zoskupení okolo nej sa na nič nehrajú, naopak hrajú presne to, čo vedia, čo im najlepšie ide a čo ich baví.

Peripetie pri nahrávaní „Loveland“, ktoré spôsobili oneskorenie vydania, korunovali záplavy v auguste 2010, ktoré kompletne zničili štúdio i nástrojovku kapely. Pokračovať v nahrávaní sa podarilo až o rok po udalostiach. Aj napriek týmto dramatickým nepríjemnostiam je z albumu počuť úžasný pokoj a zmierenie, a to priam až náboženského charakteru. Ústrednou témou, ako už názov albumu napovedá, je láska. Ako sa vyjadril Peter Kravec, kapelník zoskupenia: „Loveland predstavuje istý pocit mieru, pokoja, lásky, miesto, ktoré človek nájde, keď vyrieši rôzne životné otázky. Vtedy nájde silu a odvahu vstúpiť do miesta, kde je pokoj.“

Nie, nebojte sa, nejde o žiadnu „chválim Pána“ gospelovú odrhovačku. FAIRY TALE je kus poctivej muziky kdesi na pomedzí hard-rocku, pop-rocku a jazz-rocku, pričom hudobníci sa neboja experimentovať a pokúšať sa nájsť novátorské postupy v tvorbe. Určitému pokroku bez debaty prispel aj nový bubeník zoskupenia, ktorý je technicky o kus ďalej ako jeho predchodca. Zlaté hrdlo FAIRY TALE Barborka Koláriková naspievala deväť z desiatich pesničiek po anglicky a skladbu „Domov... raj“ (mix Boris Carloff) v rodnom jazyku. Urobila to takým spôsobom, že vás určite nenechá chladnými.

Snáď jediným negatívom, ktoré ma napadá v súvislosti s týmto albumom, je fakt, že FAIRY TALE ohlasujú „Loveland“ ako na dlhú dobu ich posledný album, ak nie definitívne posledný. Dôvodom má byť Barborkino tehotenstvo. Možno práve z tohto faktu pramení ten úžasný pokoj a zmierenie obsiahnuté v „Loveland“. Uvidíme, čo prinesie budúcnosť...
Pre autora tejto recenzie jednoznačne najlepší slovenský album minulého roka.
10 / 10
Barbora Koláriková
- spev
Peter Kravec
- basgitara, perkusie
Vladimír Kravec
- gitary, spev
Marek Škvarenina
- oberheim, klávesy, zvonkohra, spev
Ľubomír Pavelka
- bicie, perkusie
hostia:
Radovan Vrška
- gitara
Katarína Engererová
- viola
Magdaléna Boráková Hianíková
- čelo
Vydáno: 2011
Vydavatel: Hevhetia
Stopáž: 39:13
Produkce: Ivo Sedláček
Studio: PiKey studio
Aj tretí album Fairy Tale dokazuje výnimočnosť a na domáce pomery absolútnu jedinečnosť tejto formácie. Škoda, že nie sú všetky texty v slovenčine (tak ako výborný kus "Domov... raj"), hodnotenie tejto modernej odozvy na švédske klasiky THE FLOWER KINGS, KAIPA či THE TANGENT by bolo ešte pozitívnejšie.
krása...
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.





