URGENT
Jsem u třetího dílu a začínám chápat, proč to má pověst nejnávykovějšího seriálu posledních let. Fascinuje mě kolik témat se sem podařilo sofistikovaně propašovat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hoci od vydania ôsmeho albumu nemeckých powermetalistov BRAINSTORM uplynul takmer rok, bola by škoda, nespomenúť ho na stránkach Metalopolis. Jedni z hlavných predstaviteľov nemeckej melodicko-metalovej scény prekvapili v októbri 2009 vydaním nasledovníka ani nie rok starého, nemastného-neslaného albumu „Downburst“, z ktorého snáď všetkým najviac utkvel v pamäti hit „Fire Walk With Me“.
Zatiaľ, čo predchádzajúci album mierne zaostával za obvyklým štandardom, na ktorý sme v prípade kapely z nemeckého Baden-Württenbergu zvyknutí a pokladáme ho za samozrejmosť, „Memorial Roots“ predstavuje akýsi návrat ku koreňom s o dosť čitateľnejším materiálom a produkciou. Čakať od BRAINSTORM nejaké zásadné zmeny štýlu či moderné vplyvy by bolo zbytočné a prinajmenšom trúfalé. Kapela si to „drtí“ v obvyklom hutnom a razantnom powermetalovom tempe, pri čom sa jej darí vyvarovať obvyklým germánskym klišé. Veľkou mierou k tomu prispieva nezameniteľný spev Andyho B. Francka, ktorý sa za tie roky stal poznávacím znamením kapely a jej hudbe dodáva nielen osobitosť, ale aj závan zámorského vplyvu.
Na doske, ktorá je zároveň premiérou skupiny vo vydavateľstve AFM Records, sa prvýkrát predstavuje nový basgitarista Antonio Ieva, ktorý nahradil Andreasa Mailändera. Ten kapelu opustil po pätnástich rokoch z osobných dôvodov ešte počas nahrávania „Downburst“.
BRAINSTORM dokazujú, že stále vedia napísať skladby so silným refrénom, čo náležite zúročia v rámci koncertov, ktoré sú ich doménou (napr. „Forsake What I Believed“). Keď treba, poriadne pritlačia na pílu („Cross The Line“) a ostávajú verní svojim osvedčeným postupom („Ahimsa“). Limitovanú verziu albumu dopĺňajú ešte dve skladby, „Seems To Be Perfect“ a „Too Late To Deny“. Materiál kapela naživo prezentovala na úspešnom turné s krajanmi PRIMAL FEAR s príznačným názvom Viva La Svabia Tour s vtipným podtitulom Speak Swabish Or Die.
Kapele sa síce nepodarilo nahrať taký výnimočný materiál ako v prípade „Metus Mortis“ či jeho nasledovníka „Soul Temptation“, napriek tomu je „Memorial Roots“ silný materiál. Pre všetkých priaznivcov skupiny povinnosť, pre milovníkom tohto štýlu ukážka, ako má vyzerať poriadne nadupaný power metal.
BRAINSTORM sa po slabšom predchádzajúcom albume vracajú v obvyklej skvelej forme. Prekonať majstrovský kúsok „Metus Mortis“ sa im síce tentokrát zase nepodarilo, novinka je však viac ako dôstojným obohatením diskografie so všetkým, na čo sme v prípade tejto kapely zvyknutí.
8 / 10
Andy B. Franck
- spev
Torsten Ihlenfeld
- gitara
Milan Loncaric
- gitara
Antonio Ieva
- basgitara
Dieter Bernert
- bicie
1. Forsake What I Believed
2. Shiver
3. The Conjuction Of 7 Planets
4. Cross The Line
5. Nailed Down Dreams
6. Blood Still Stains
7. Ahimsa
8. The Final Stages Of Decay
9. Victim
10. When No One Cares
11. Would You
12. Seems To Be Perfect
13. Too Late To Deny
Memorial Roots (2009)
Downburst (2008)
Honey From The B’s (DVD) (2007)
Liquid Monster (2005)
Soul Temptation (2003)
Metus Mortis (2001)
Ambiquity (2000)
Unholy (1998)
Hungry (1997)
Promo 96 (demo) (1996)
The 5th Season (demo) (1995)
Heart of Fate (demo) (1993)
Hand of Doom (demo) (1990)
Vydáno: 2009
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 63:59
Produkce: BRAINSTORM, Sascha Paeth a Miro
Studio: Gate Studios, Pathway Studios
-bez slovního hodnocení-
Jsem u třetího dílu a začínám chápat, proč to má pověst nejnávykovějšího seriálu posledních let. Fascinuje mě kolik témat se sem podařilo sofistikovaně propašovat.
Je to krásne. Neexistuje iná kapela, ktorá by na jednom albume drtila thrash v štyle VOIVOD a teraz ohurovala vlastným soundtrackom k seriálu Love Boat. A ešte to aj celé dáva zmysel. Úžasné.
Pre mňa jeden z najočakávanejších albumov tohto roka. Tento nový singel je proste skvelosť. Tie flamenco prechody sú úplne fantastické.
Tahle parta je úkaz vskutku svérázný. Pocta DEATH bez kompromisů a s evidentní snahou o dobový zvuk a produkci možná trochu překvapivě funguje i potřetí. A opět je to o ranější formě daného vzoru, i když se možná čekal posun. Ale nevadí, stále to šlape.
Vlastně ani nevím proč mi doposud jejich muzika příliš nešmakovala. Novinka asi nepřináší mnoho změn, ale u mě si to pěkně sedlo. Black jako nedílná kulisa a různé rockové a folkové vlivy kolem pak dotvářejí zvláštní a neopakovatelnou náladu. I posedmé.
Po delší době šíleně nabouchaná nahrávka, u které nemám pocit samoúčelnosti. Tento zhudebněný chaos má prostě hlavu, patu i vtip a ten saxofon zde rozhodně není jen do počtu. Země původu pro mě dost problematická, ale takovouto hudbu nemůžou hrát šmejdi!
Jakýsi prequel k minulému albu hezky rozvíjí dřívější hudební koncept. Je to ještě víc OPETH než debut a nejsem si jist, zda je to tak dobře. Ale hudba je to po všech stránkách bravurně udělaná, takže se to poslouchá samo.