PELICAN - Ascending
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Upřímně a bez mučení se hned ze začátku přiznávám, že poté, co jsem se na jaře roku 1997 blíže seznámil s debutem „Hungry“ německých power metalových zhýralců BRAINSTORM, nepřirostlo mi z tehdejší tvorby téhle kapely k srdci ale vůbec nic a docela klidně a bez výčitek jsem ji vypustil ze svého osobního seznamu ´důležitých´ skupin. Jestli to následně byla chyba nebo ne, nemůžu, alespoň prozatím, zodpovědně říct, neboť onen debut byl opravdu špatný a další tři řadová alba jsem v předtuše nastavované kaše prostě nesledoval. Čerstvá novinka „Soul Temptation“, představující ovšem BRAINSTORM ve velice pěkném (a subjektivně nečekaném) světle, mě možná donutí (nebo už se tak stalo?) svůj dosavadní názor alespoň částečně přehodnotit. Ale mýliti se je lidské, že ano, pročež mi budiž odpuštěno.
Budeme-li se ptát po příčině a důvodech toho, že si BRAINSTORM na novince (mimochodem s tak klišovitým názvem, až to skutečně praští) tak lehce a vnadně poradili s tolik náročným power – speed metalem, narazíme nejspíš nejprve na znamenitého zpěváka Andyho B. Francka (jeho předchůdce Marcus Jürgens se s ním nemůže srovnávat ani v nejmenším, však si okuste třeba jeho výkřik v „The Leading“), jemuž v hrdle dříme malý zlatý slavíček (občas mi tak trochu připomene Zacharyho Stevense ze Savatage, kdeže je mu konec) a hned vzápětí na silného a nápaditého kolektivního autorského ducha kapely, vykukujícího vlastně ze všeho, co na albu objevíme. A to proto, protože kapela (podepsaná, jak zřejmo, pod všemi skladbami jako jeden celek) používá velké množství nejen čistě melodických výrazů, které na dusivý a výbušný power metalový spodek usazuje se zkušeností klasiků stylu, a všechno jí to vychází do posledního puntíku.
Jako třeba když doplňková klávesová práce hostujícího Michaela Rodenbergera, čítající mnohé rozměry od jakési vesmírné vize (úvodní „Highs Without Lows“) až třeba po agresivně burcující záseky (v titulní skladbě) rozhání a zase zpět shání ostré kytarové chmury jako vlk a bača stádo nezbedných oveček, jako když se v sóle „Fading“ objeví kousek dokonalého a líbivého (nic proti, ba naopak!) melodického motivu a jako když se otevře a využije prostor pro trochu té symfoniky, která, pokud se to umí, dokáže s takovou metalovou skladbou opravdové zázraky. To BRAINSTORM dokládají hned na několika místech, jež zároveň patří k tomu nejlepšímu, co album nabízí. Tady je třeba připomenout svižnou „Nunca Nos Rendimos“ a zejména barevnou trilogii „The Trinity Of Lust“, za níž se ukrývají tři tak trochu orientálně laděné kousky, jednoduchá „Shiva´s Tears“, živelná jízda s roztomilou přesmyčkou v názvu „Fornever“, jíž v okamžicích, kdy se v refrénu ozvou neodolatelné trumpety, pasuji na nejzářivější okamžik a nejtutovější skladbu desky, a titulní „Soul Temtation“, mnohaminutový monstrózní kolos dýchající výpravností a dějovou napjatostí jako filmy o Indiana Jonesovi.
Samozřejmostí jsou ovšem rovněž klasické kytarové ´taháky´, postavené jen a pouze na důrazných a přesvědčivých riffech („Doorway To Survive“, „Dying Inside“ nebo „To The Head“) a odsýpající rytmice. I tady BRAINSTORM působí jistě a sebevědomě, a i když je to zřejmě především díky Franckovu vokálu, nelze kapele upřít finální efekt rovnající se nikoli tuctovému drhnutí strun, jak se to ostatně vzhledem k ostatním skladbám dá očekávat. Proto mám-li být znovu upřímný, nezbývá mi než konstatovat, že již dlouho jsem neslyšel tak čerstvé, energické a nenucené power speedové album, jako je právě „Soul Temptation“. Pro mě osobně je to navíc poměrně osudně ironické zjištění, ale právě proto si téhle desky budu vážit ještě víc. A doufám, že BRAINSTORM by za to určitě byli rádi.
P.S. Pro skalní fanoušky dodávám, že album by mělo být k mání i v limitované „Double- Digi-Pack“ edici, která má na prvním disku s deskou obsahovat bonus „Amarillo“ a na druhém DVD (Dolby Sorround 5.1) se živým záznamem „Live Suffering“ z vystoupení BRAINSTORM na Summer Breeze Festivalu 2002 v Německu.
9 / 10
Andy B. Franck
- zpěv
Torsten „Todde“ Ihlenfeld
- kytara
Milan „Mille" Loncaric
- kytara
Andreas Mailänder
- basa
Dieter Bernert
- bicí
1. Highs Without Lows
2. Doorway To Survive
3. The Leading
4. Nunca Nos Redimos
5. Fading
6. THE TRINITY OF LUST: Shiva´s Tears
7. Forever
8. Soul Temptation
9. Dying Outside
10. To The Head
11. Rising
Memorial Roots (2009)
Downburst (2008)
Honey From The B’s (DVD) (2007)
Liquid Monster (2005)
Soul Temptation (2003)
Metus Mortis (2001)
Ambiquity (2000)
Unholy (1998)
Hungry (1997)
Promo 96 (demo) (1996)
The 5th Season (demo) (1995)
Heart of Fate (demo) (1993)
Hand of Doom (demo) (1990)
Datum vydání: Úterý, 24. června 2003
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 56:26
Produkce: Brainstorm
Studio: House of Music Studios Winterbach, Storm-Your-Brain-Studios Gerstetten / SRN
Velmi dobrá deska, obzvlášť trilogie uprostřed. A opět – „Francek“ exceluje a i z průměrného songu vyždímá solidní kousek.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.
Konflikty bokom, prvé tri dosky SSOGE sú to najlepšie, čo (nielen) domáca doomová scéna vytvorila. Debut COLOSALIST – vedenými hlasom “starých” Sajlentov Petrom Staňkom a s personálnymi presahmi s ďalšími legendami – je skvelým návratom do starých časov.





