Každý konec je počátkem něčeho nového, a tak i konec emo post-hardcorových Švédo-Dánů CHILDREN OF FALL, vydávajících na agilním českém labelu Day After, byl rozjezdem pro kapelu, která vznikla z jejich ostatků. OBSTACLES si oproti COF vystačí bez vokálů a i směr této nové skandinávské bárky se změnil. Zvuk je výrazně rockovější, sušší a kovovější. Na vystředované base kovově drnčí pražce, do nichž proudí éterické kytarové šlahouny obepínající rytmickou kostru. Vše je o něco minimalističtější. Ačkoliv lze vysledovat odkazy na minulost kapely, tvoří jen nenápadné historicky vzdálené stopy, které jsou hustě zarostlé indie-rockovou zelení, math-rockovými skalničkami i živelnými post rockovými výhonky. Krom bicích a kytar na záhonku tu a tam prokvétají zajímavé klávesové motivy, které vykukují z bujarého porostu. Výrazně mě zaujaly mihotavé hammondkové zvuky, při kterých je úplně cítit, jak se tetelí vzduch kolem vás. Takových víc! Ačkoliv je tvorba bez vokálů, neobešla se bez mluveného slova a nahraných úryvků ze života, které OBSTACLES vykutali ze svých archivů. Rozhodně zajímavý podkres některých skladeb, který působí tak, že hudba mluví a reálně nahrané situace pod hudbou tvoří kulisu. Zkrátka povedená instrumentální rocková náladovka z Kodaně, která nemá nouzi o velmi silné okamžiky.