Švédské monstrum Necrophobic patří už více než deset let (založeni 1989 ve Stokholmu) ke stálicím místního extrémního záhrobí. Byli to právě Necrophobic, kteří začínali ve své domovině jako jedni z prvních experimentovat s křížením black a death metalu (jako další zástupce můžeme pro srovnání jmenovat melodičtější Sacramentum, Noctes, Naglfar nebo třeba i nedostižné Dissection). Materiál prvních alb byl stigmatizován blackem jen velice málo, spíše se nechal unášet obrovskou deathmetalovou vlnou, reprezentovanou takovými veličinami jako Dismember, Grave, Unleashed atd, atd... Další steaky "Darkside" a "The Third Antichrist" už ale chlapci ochutili hned několika hrstmi černého koření. V podobných intencích se nese i nová, v pořadí čtvrtá nahrávka s vše říkajícím názvem "Bloodhymns".

Za nahráváním se Necrophobic vypravili do zapomenutého studia Sunlight. Nejdříve si proklestili zarostlou cestu k jeho zkorodovaným branám, za mixážním pultem vzbudili léta spícího Thomase Skogsberga a ve finále vymítili veškeré pavoučí osazenstvo i s jejich skromnými příbytky. Zvuk se podařilo vyextrahovat excelentní, tradičně chrastivý, a přitom explozivní a průrazný jako pancéřová pěst. Spojení skvělého zvuku s apokalyptickými texty a nekompromisní produkcí má v podání těchto čtyř maníků neskutečně devastující účinky pro vaše mozkové neurony. Zběsilý kolotoč se roztočí na plné obrátky už s první skladbou "Taste Of Black". Nastupuje agresivní riffing, časté tempové zvraty, bubenické paličky trhají blány na kusy a nad tím vším dominuje blackový ječák. Melodické party pohladí sluchové kůstky posluchačovy jen sporadicky. Kytary jsou perfektně nazvučené a nabroušené jako ty nejlepší instrumenty na patologii. Dvojice kytarových kovářů přesně odsekává čistě provedené výkovky deathového riffingu a navíc velice zručně provádí střelhbitá sóla. Zvolnění tempa přichází až se čtvrtou položkou "Shadowseeds", která se honosí slušnými melodickými záblesky, což je v kontextu alba spíše výjimečný úkaz. Pak se vše vrací do starých dobrých black/deathových vod. Závěrečná položka představuje zklidnění v podobě instrumentálky "Among The Storms".

Sečteno a podtrženo: Necrophobic jsou pořád stejně nekompromisní, tak jak je známe z jejich předchozích alb. Všech 10 kompozic na "Bloodhymns" představuje 10 rovnocenných bojovníků v tom nejlepším black/deathovém pluku. Velice kompaktní kolekce, která však postrádá výraznější oživovací prvky. Jednoznačně mi zde chybí trochu větší stylová rozmanitost (stejně jako v případě krajanů Diabolical). Nekrofóbní expres si to bohužel šine pořád ve stejných kolejích a ignoruje jakékoliv jiné progresivnější výhybky, které se tu nabízejí.
V oblasti grafické Necrophobic nikdy nevynikali přílišnou invencí - na třech albech a jednom demu se na coveru objevuje stále stejný motiv pentagramu, akorát v jiném barevném provedení. Ne jinak je tomu i v případě "Bloodhymns". Navíc s téměř stejným coverem na nás letos vyrukovali i vyznavači černého umění Mörk Gryning (album "Maelstrom Chaos"). To ovšem v žádném případě nesnižuje neoddiskutovatelnou kvalitu nového disku, který jest povinností pro každého správného black/deathera.