Téměř přesně po třech letech od vydání milníku „Hrimthursum“ se nám znova připomíná jedno z vůbec nejdůležitějších jmen severské black/death metalové komunity. Stockholmští vytrvalci NECROPHOBIC letos úspěšně završili již druhou dekádu své existence a tu třetí hned načali tím nejlepším možným způsobem, totiž emisí nového řadového alba. „Death To All“... jen těžko byste hledali tradičnější a snad i výstižnější název pro desku kapely, jejíž inspirační kořeny sahají hluboko do minulosti a čerpají z prvotního odkazu SLAYER, BATHORY nebo VENOM. Zavilí Švédové jednoduše nikdy nebudou jiní, před dvaceti lety sveřepě vsadili na špinavou a neotesanou black/death metalovou kartu a budou na ní sázet až do skonání věků, až do svého posledního dne.

Sestava NECROPHOBIC se nám rozrostla o dalšího člena, konkrétně pak baskytaristu Alexe Friberga (při dřívějších live akcích však tento post okupoval Erik Danielsson ze spřátelených WATAIN). Frontman Tobias Sidegård se tedy nadobro vzdal veškerých povinností spojených s obsluhou čtyř tlustých strun a může se plně koncentrovat pouze a jen na své hlasivky. Pro úplnost dodejme, že oba dva zmínění spolu ještě působí v obskurním projektu TRIDENT, jehož zakladatelem není nikdo jiný než Johan Norman, rytmický kytarista SOULREAPER a bývalý člen legendárních DISSECTION. Jinou novinkou je, že seveřané poprvé nahrávali na vlastní pěst ve svém domácím studiu, pouze k mixu přizvali asistenta v podobě Fredrika Folkareho z UNLEASHED.

Jestliže minulá deska „Hrimthursum“ posunula NECROPHOBIC od přímočarosti směrem k epičnosti a větší kompoziční rozmáchlosti, „Death To All“ sleduje spíše opačný trend. Ovšem i přesto, že kvintet notně přidal na rychlosti i důrazu, nemůžeme hovořit o kompletním návratu někam do dob „The Third Antichrist“ nebo „Bloodhymns“. Četné atmosférické vsuvky a rozvážné melodické pasáže, které stockholmští s velkým úspěchem implementovali zejména do své páté řadovky, zůstaly zachovány, leč tentokráte v menším měřítku. Hlavní skladatel, sólový kytarista Sebastian Ramstedt (má na svědomí cca 70% materiálu), vytahuje zásadní trumfová esa hlavně v úvodu desky, na jejím konci však jeho tvůrčí potenciál tak trochu ztrácí na síle. Nejlépe je při druhé položce „Revelation 666“ vybavené jak representativním ústředním „catchy“ riffem, tak zřetelným odkazem na tvorbu Nödtveidtovců, jako vystřiženým z black/death metalové bible jménem „Storm Of The Light´s Bane“ (slyš pasáž 2:58 - 3:11). Poslední dvě minuty skladby se nesou na uklidňující melodické vlně, přesně dle schématu, který na minulé desce nabídla košatá „The Crossing“ (podle stejného vzorce je střižená i závěrečná titulní skladba). Jenže jakmile se začneme zakusovat do stopáže druhé poloviny kolekce (tedy od „Temple Of Damnation“ počínaje), přísun Ramstedtových nápadů začíná mírně slábnout a opravdu výrazných příspěvků typu „Cult Of Blood“, „Eternal Winter“ nebo „Blinded By Light, Enlightened By Darkness“ se již bohužel nedočkáme. Nicméně i to na udržení pozornosti stačí více než bohatě, svižná „The Tower“ potěší feelingem žánrově příbuzných NAGLFAR, následující „Wings Of Death“ zase dusivou atmosférou a nejednou podařenou melodickou exhibicí z dílny pana vrchního skladatele.

I přes to, že tvůrčí vrchol „Hrimthursum“ zůstal nepokořen, NECROPHOBIC bez větších problémů udrželi svoji výsadní pozici na trůně současné skandinávské black/death metalové scény. Jistě, v předsálí již netrpělivě přešlapují NAGLFAR nebo THE LEGION, leč pozice pěti maximálně konzervativních švédských pánů v letech se zatím zdá býti neotřesitelná. „Death To All“ je nahrávka, která je zábavná i přesto (nebo spíše právě proto), že již v den vydání se na jejím povrchu objevila tučná vrstva prastarého lišejníku. Lišejníku, který začal obrůstat stěny stockholmského studia Sunlight před více než dvaceti roky...