ARCANA COELESTIA je dalším přírůstkem do poměrně malé skupiny hudebních těles, která staví na odkazu ostrovanů ESOTERIC. Činí tak ovšem s dostatečnou invencí podobně jako další italský projekt URNA, s nímž jej pojí nejen jméno čelního představitele s pseudonymem MZ, ale částečně i hudební vývoj.
Stejně jako první desky projektu URNA i debut „Ubi Secreta Colunt“ byl částečně ovlivněn blackmetalovými prvky, které však na aktuální desce víceméně ustupují a nahrazuje je řada dalších hudebních vlivů a to i vně metalového žánru. Zatímco URNA má svým výrazem a pochmurností podstatně blíže k pocitům zmaru a nicotnosti, ARCANA COELESTIA se až na výjimky („Tragedy & Delirium (pt.1 The Tragedy)“) pohybuje na opačné straně náladového spektra a buduje atmosféru obestřenou tragičností a melancholií, která vás nesrazí na kolena, ale spíše uvede do stavu příjemného rozjímání. Ostatně to výborně koresponduje s tématickým konceptem desky, ovlivněným literárním romantismem a dekadentním hnutím, zejména pak poezií Charlese Baudelaira. Velmi sympatickým se jeví vymanění se z tradičního modelu repetičních, monotematických tryzen. ARCANA COELESTIA staví na co největší barvitosti a výrazných melodických linkách, které dávají i poměrně dlouhým kompozicím zapamatovatelný tvar. Příkladem budiž hned úvodní skladba „Duskfall“, jejíž disonance je na okamžik přerušena klavírní mezihrou, která záhy znovu přerůstá ve zvukově všepohlcující a melodicky nádhernou gradaci podepřenou čistým mužským zpěvem. A nutno podotknout, že o podobně působivé okamžiky není nouze (viz „Le Mirage de l´Ideal“ či „...Thus Fade in Nocturnal Deluge“). Italové naopak výbornými nápady nešetří, ať již se jedná o příjemně nápaditou strukturu skladeb či práci se zvukem, jehož masivnost a syrovost prostupuje celý prostor, přesto však nechává vyniknout výrazným melodiím a vytváří sugestivní atmosféru světa minulého, jímž se rádi necháte pohltit. Všechny tyto klady hravě přebíjí poněkud zastřenou produkci, která však z určitého úhlu pohledu atmosféře nahrávky do jisté míry přidává.
Přesvědčivost a síla desky spočívá především ve faktu, že její žánrová příslušnost se zdá být jakoby druhotným znakem, prostředkem, který má pomoci zhmotnit umělecké sdělení a zprostředkovat jej posluchači v patřičné formě. Díky tomu se Italové ať již vědomě či nevědomě nenechávají svazovat žánrovými měřítky a výrazovými prvky, ale naopak je přetváří k obrazu svému. Nicméně to nikterak nebrání tvrzení, že extrémněji pojatý doommetalový proud svou jinakostí rozvíjí a dále zprostředkovávají jeho kontinuitu.
