Striktním zaměřením na okrajovou část doometalového žánru vystupuje MISTRESS OF THE DEAD již několik let z běžné domácí produkce, která se ve většině případů pohybovala a pohybuje spíše v tradičnějších intencích této hudební odnože. Třešničkou na dortu je i aura tajemna, jež ústí v minimum dostupných informací, které lze o tomto jednočlenném projektu získat.

„Buried“ je další nahrávkou v již poměrně rozsáhlé diskografii (kterou letos doplnilo demo „White Roses, White Coffin“), jež se v příznačně pomalém tempu a zahuhlaném zvuku probíjí bahnitou záhrobní atmosférou. Tři kompozice, rozprostřené do téměř hodinové stopáže, jsou poměrně příkladnou žánrovou ukázkou. „Buried“ však na rozdíl od mnoha současných představitelů extrémněji pojaté záhrobní atmosféry neklade důraz na unylý a monotematický pochodový rytmus a neustálé omílání několika riffů, ale spíše na táhlé, vzájemně se proplétající melodické motivy, nesoucí se na patřičně podladěné kytarové mase, která je doplněna dalšími zvukovými vrstvami či nástroji. Úvodní stejnojmenná skladba „Buried“ tak např. v poslední třetině ústí do akustické mezihry, jež nechává upomenout na chladný přednes Finů DOLORIAN, do ticha se rozhléhá zvuk zvonů či rozmanitých samplů. Mezi nejpůsobivější část desky však bezesporu patří prostřední „Cinerary Rain“, jejíž takřka „zasněná“ atmosféra se přelévá od poklidných akustických partů a „líbivých“ melodických linek k nárazům kytarové distorze rozpouštějící se v nekončící ozvěně. Z této části jsou rovněž nejmarkantněji cítit letmé doteky ostrovanů ESOTERIC, které sice postrádají onen charakteristicky drásající projev, takřka nekonečně se proplétající kytarové smyčky však v sobě mají něco z onoho příznačně hypnotického kouzla. Závěrečná „Vortex“ se vrací k prázdnotou se nesoucímu akustickému zvuku a striktně „záhrobnímu“ výrazu, který se opět postupně vzdouvá v distorzní spirále doplněné patřičně obhroublým vokálem, v kontextu dvou úvodních skladeb však bohužel působí poněkud nevýrazně.

MISTRESS OF THE DEAD mají rozhodně šanci zaujmout zajímavým materiálem, který na domácí scéně zejména z nedostatku konkurence patří svým způsobem k jedinečným. Je jen škoda, že se barvitost a poutavost skladeb nepodařilo udržet na celé délce alba.