JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
THEATRE OF TRAGEDY - Forever Is The World
THEATRE OF TRAGEDY se stále nechtějí odebrat do zaslouženého důchodu a opět vydávají soubor teskných písní. V jejich případě se tak kruh uzavírá a po desetiletí experimentální tvorby se vracejí do pochmurných koutů hudebního spektra. Už jejich poslední počin, „Storm“, bylo relativně příjemné retro, byť kvalit ranných alb nedosahovalo. Aktuální deska pokračuje v podobném duchu. Hudebně se dá „Forever Is The World“ zařadit někam do období „Aégis“, jen v moderním kabátě. Nicméně doba experimentů „Musique“ a „Assembly“ je již dávno pryč. THEATRE OF TRAGEDY se rozhodli, že budou hrát moderní gothic rock/metal zhruba tím stylem, kam se mohl ubírat na konci devadesátých let a v první polovině tohoto desetiletí, kdyby se svět nepobláznil do všeho „symfonického“ (a to nejenom v tomto žánru). THEATRE OF TRAGEDY podobně jako kupříkladu FLOWING TEARS přehodnotili své preference a vydávají se směrem založeném na příjemných melodiích a střízlivém, ale nápaditém hudební doprovodu. Nyní se už takřka vyvarovali unylého elektronického rytmu, který byl ještě znát na předchozí desce. Těžko očekávat, že by aktuální tvorba evokovala náladu „Velvet Darkness They Fear“, na to si tato kapela prošla příliš dlouhým vývojem, ale veselé, elektronické variace ze své tvorby vypustili. Raymondův zpěv je zcela potlačen ve prospěch Nell Sigland a to je ale spíše negativní rys této nahrávky. „Forever Is The World“ je pěkné album, nijak překvapivé nebo přelomové, ale poslouchá se hezky a hlavně, THEATRE OF TRAGEDY už opět znějí tak, jak by člověk podle jejich jména usuzoval.
Diskuse: 16 příspěvků
6,5 / 10
Diskografie
Forever Is The World (2009)
Storm (2006)
Assembly (2002)
Closure:live (2001)
Interspective (MiniCD) (2000)
Musique (1999)
Agis (1998)
A Rose For The Dead (MCD) (1997)
Velvet Darkness They Fear (1996)
Theatre Of Tragedy (1995)
Theatre Of Tragedy (demo) (1994)
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Počet čtenářských hodnocení: 5
VLOŽIT HODNOCENÍ
CENTURIES OF DECAY - A Monument to Oblivion
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
SUNDAY OF THE DEAD - Memento Moribundis
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
PUPIL SLICER - Fleshwork
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
ROTTEN SOUND - Mass Extinction
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
VOIDCEREMONY - Abditum
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
ROTTEN SOUND - Mass Extinction
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.