Od německého válečného komanda už dávno každý ví, co čekat, protože tihle žoldáci pořádají pravidelné výpravy už něco málo přes dvacet let, přičemž vždy používají velmi podobných bojových taktik. V době mladých let byly jejich útoky nebezpečnější, přímočaré, plné odhodlání, s mnohonásobně větší palebnou silou, která  dokázala v zástupech protivníků nadělat daleko větší paseku. Časem však byly jejich zbraně a taktické plány odhaleny a z přirozené snahy odpůrců byly vybudovány proti jejich (dříve každoročním, dnes už jen občasným) útokům spolehlivé pancéřové kryty.  A protože bojovní Alemani většinou svou podstatu nemění, záleží v současnosti už jen na tom, zdali dostaneme včas pravidelný signál k opevnění a také na tom, v jakém prostředí byl v mírovém mezidobí muniční materiál SODOM uskladněn. Všem je totiž jasné, že před patnácti lety začalo do těchto prostorů z podivuhodných příčin prosakovat.

Zvyklý z období před pěti leti ( album „M-16“) na skutečnost, že poslední výpad měl znovu trochu stoupající tendenci, jsem byl na letošní kanonádu poměrně zvědav a tak jsem se přemístil do jakéhosi vzdušnějšího předsálí opevněného bunkru, odkud se dalo snažení zuřivých útočníků dalekohledem lépe pozorovat. Riskoval jsem sice vlastní krk, ale naměření intenzity násilí v napadené oblasti bylo pro mne v tu chvíli zásadní. Nebylo to totiž moc dávno (devadesátá léta), kdy byly třaskaviny SODOM tak nenápadité a neškodné, že se stačilo zavřít do sklepa s láhví vína a nad partičkou karet celou řež přečkat, aniž by se člověk vůbec pozastavil nad tím, že mu něco může hrozit. Kolikrát nás museli opité a rozveselené naši sousedi přijít upozornit, že už je po všem. V době posledního náletu jsem však v otřesech půdy vypozoroval určité zesílení, které možná signalizovalo nepatrné přiostření situace. Takže s vážnou tváří ležím za hromadou pytlů v bytelné stodole, která stojí nad naším bunkrem a pozoruji okýnkem, kde se co děje. Skutečně je zde řada zlepšení, válečné vybavení Němců sice z nepochopitelných důvodů obsahuje ta samá data výroby jako před mnoha lety, zvlášť když si uvědomíme, jak moc technologie jiných armád dávno pokročila, ale nadšení, s jakým jdou dnes do boje, je opět nepřehlédnutelné. SODOM sice budují ty samé nástrahy, útočí podobnými cestami, volí podobné rozestavení i palebnou sílu, ale jakoby jejich staří vojáci sami v sobě našli touhu vydat ze sebe maximum i přes únavu způsobenou mnohaletými válkami.

Takže k hudbě samotné. Samozřejmě, že SODOM už nikdo nezmění. Nová bezejmenná deska je jejich klasická práce, ve které podle své nejlepší tradice předvádějí svůj humpolácký thrash metal s občasným skluzem k jimi tolik obdivovaným MOTORHEAD, což je nejvíce patrné v hitovce „Buried In The Justice Ground“. Většina materiálu se však nese v ryze thrash metalovém duchu, ale s tím rozdílem, že přináší podstatně svěžejší materiál s mnoha zajímavými momenty, než tomu bylo v průběhu devadesátých let. Plodné období „Agent Orange“ (1989) a „Better Off Dead“ (1990) už sice zřejmě nikdy nezopakují, ale SODOM svou snahu a vytrvalost letos zúročují v neporovnatelně smysluplnější kolekci, než tomu bylo třeba u alb před deseti lety.