Jáchym Topol, syn slavného rodu, patří bezesporu k české spisovatelské šlechtě. Nejen, že dokáže své knihy prodat, zároveň dokáže uspokojit i náročnější čtenářské buňky, o čemž si autoři většiny současných bestsellerů mohou nechat zdát. „Kloktat dehet“ je, zdá se, jeho knihou zdaleka nejatraktivnější a nejotevřenější běžnému čtenáři, což kupodivu nijak neredukuje její literární hodnotu, naopak, podává to svědectví o vytříbenosti Topolova autorského stylu.
„Kloktat dehet“ je dalším z následovníků linie naivního dětského vypravěče, svojským pokračovatelem linie Poláčkovy i Pergaudovy. Očima chlapce Ilji, který vyrůstá v ústavu pro nenapravitelné lumpy a pohozené bastardy všech možných evropských i neevropských národností, sledujeme kus alternativní historie, v němž Moskal překročí v roce 1968 hranice, ale namísto rezignovaného politického přijetí a malých lidových bouří se dočká nesmiřitelné partizánské války. Zápletka je zasazená do fiktivního malosvěta v okolí vesnice Siřem, kde Ilja vyrůstá a kde se posléze stává společníkem sovětské tankové kolony Veselá písnička. Cyklická „road-story“ kombinuje elementy fantaskna, dobrodružného románu, budovatelského románu a psychologický motiv dospívání a hledání identity. Preciznost skloubení všeho do neobyčejně atraktivního celku je hodná smeknutí literární širáku...
Narativní styl Topolův je bez přehánění ukázkou naprosto brilantního zvládnutí tvaru mateřského jazyka. Ilja se v knize vyvíjí nejen svými činy, ale dospívá i svým vyprávěním. Od syntakticky úsečného, takřka anakolutického a přerývaného jazyka počátku knihy, kdy se seznamujeme se životem v Domově, až po mnohem urovnanější, zralejší a plynulejší styl závěru, kdy se mladý hrdina uprostřed bojů o Siřem začíná postupně nalézat. Vypravěč disponuje zvláštní hrubou poetikou, chtělo by se napsat, typicky topolovskou. Obnaženou na samou dřeň slov, úspornou a přece neobyčejně expresivní a obrazotvornou. Obrazy vyrůstají z rozbitých dlaždic dětských pozorování, snaha dát pokřivenému světu Domova, kde se život sígrů mísí s budovatelskými historkami vychovatelů, dětsky naivní nádech, vytváří brilantní jiskření mezi drsnou skutečností a stylem, jakým nás s ní Ilja seznamuje. I brutální boje s guerillami v okolí Siřemi, které hlavní hrdina sleduje z pancíře sovětského tanku, jsou prosyceny zvláštním změkčení, dětinskou bojácností přijmout hrůzu války. Iljův úhel pohledu vytváří zvláštní nádech fantastična, který z poutě Veselé písničky činí takřka snový výlet za Východoněmeckým cirkusem. Pohled na válčení, frakce dospívajících hrdinů, to vše upomíná legendární Knoflíkovou válku Louise Pergauda, zde ovšem bez všudypřítomné vůně nezávaznosti jinošství a nevážnosti válčení. Kluci mají zkrátka místo klacků opravdové samopaly. Topol výtečně vyvažuje drsná fakta z Československa drceného vojsky Varšavské smlouvy a proud pozorování dětského hrdiny, dokáže si udržet míru v obém a uchovat dynamiku narativu. Ilustrační doprovod Juraje Horvátha je z tohoto ohledu neodmyslitelným elementem ve výstavbě fikčního světa a výborně svým stylem koresponduje se stylem autorovým.
Krom atraktivity hlavní příběhové linie je kam odbočovat, kde se potloukat. Motiv dospívání jsem naznačil v předchozím textu, nezbývá než dodat, že hledání identity, mužského vzoru i vlastního národa je ve spodním proudu textu vymodelován neobyčejně plasticky (včetně motivů probouzející se sexuality a lásky k postiženému bratrovi). Paralela osudu Ilji a budovatelské historky o „synovi palká“ na malé ploše dráždí možnou metaforou vztahu Československa a Sovětského svazu... Národní identita vůbec přesahuje hranice psýché hlavního hrdiny, ačkoli on je dokonalým obrazem rozkolu, nezakotvenosti a snad i symbolem českého věčného hledání místa ve světě (je Ilja synem šlechtice, nebo nalezencem s „vlčím“ otcem-tulákem?)... Sám český národ líčí autor s lehkým sarkasmem, jako soudržný celek semknutý kolem totemického symbolu obnažené válečnice Čechie, jako vojsko pohanských válečníků, v jejichž činech se mísí neskutečná odvaha a kus haškovského výsměchu. Mikrosvět Siřemska poskytuje dostatek prostoru pro realizace základních hrdinských typů a jejich bravurních kousků, stejně jako dostatečné kulisy pro bizarní novou mytologii Čechů-válečníků... A odněkud z horizontu k nám zavívají zprávy o neohroženém Sašovi Dubčekovi, který v podzemí řídí marný boj Čechů proti zbytku světa...
„Kloktat dehet“ je jedinečným propletencem intimního příběhu chlapce a masivního příběhu země. Jedno se zrcadlí ve druhém, srůstá, koresponduje i kontrastuje. Stejně jako Ilja i jeho země hledá usilovně identitu, aniž by ji po katarzi spolehlivě našla. Stejně jako Ilja i ona ztrácí své místo ve světě, ale zuby nehty přežívá příkoří osudu. Stejně jako Ilja za trest kloktá dehet. Dehet dějin.
