Britská alternativně rocková formace SKUNK ANANSIE patřila v minulé dekádě určitě mezi to nejzajímavější a pro vývoj rockové muziky i mezi to nejdůležitější, co mohla kytarová ostrovní scéna nabídnout. Pamatuji si, jak mne před pěti lety zpráva o rozchodu této pozoruhodné skupiny, která měla na svém kontě pouhá tři alba, z nichž právě to poslední „Post Orgasmic Chill“ (1999) patří dodnes do zlatého fondu rocku devadesátých let, šokovala. Jen málokdy se rozchází soubor ve chvíli tvůrčího vrcholu, ve chvíli, kdy s třetím albem dotahuje výrazové prostředky k dokonalosti a v neposlední řadě v okamžiku, kdy po světě láme osobní rekordy v prodejnosti svého posledního nosiče. Ústřední postavou a mediálně nejvděčnějším objektem skupiny byla fenomenální zpěvačka SKIN. Černá, nebezpečná kočka s nenapodobitelným hlasem, pověstná feministickými sklony, která svým projevem spíše připomínala nějakého vyhublého „punk“ floutka z rohu sousední ulice než noblesní zpěvačku, která by se měla přes noc stát rockovou ikonou tehdejší doby. Dva roky po rozchodu SKUNK ANANSIE (tedy v roce 2003) vychází nově nastartované SKIN její ve srovnání s tvorbou rozpadlé mateřské kapely poměrně syntetičtější debutové sólo album „Fleshwounds“, které odhalilo popovou a nezvykle vstřícnou tvář této britské dračice. Po třech letech od „Fleshwounds“ následuje letošní dvojka „Fake Chemical State“.
Zpočátku jsem si říkal, jak se současná SKIN perfektně vpasovala do svižného rock ´n´ rollového a punkově garážového dění, které je dnes tolik v kurzu. Album totiž startují dva rychlé kousky opatřené feelingem švédských THE HIVES, ale s třetí skladbou se náhle vše vrací do poloh, ve kterých SKIN známe asi nejvíce. Procítěně a dramaticky znějící rockové písně o rozličných podobách bolesti. Songy na novém albu jsou dle tradice nejčastěji vedené buď ve středním tempu nebo v pomalé intimnější podobě. Oproti debutu „Fleshwounds“ lze však s přesvědčivostí říct, že kytary znovu ovládly její muziku. Album startuje fantastická „Alone In My Room“, divoká „glam párty skladba“ s výrazným refrénem čerpající z odkazu sedmdesátkového glitter rocku, ale i špinavých garážových formací. V druhé, punkem lehce „šmrnclé“ jízdě „She´s On“ se však na plyn dupne ještě o poznání více a „černá kočka na rozpálené plechové střeše“ náhle vříská, jako kdyby se jí celou někdo snažil nacpat do úzkého, ne zrovna studeného komína. Trojka „Movin“ je naopak plynulá, vláčná skladba ve stylu klasiky „Secretly“ od SKUNK ANANSIE a stejně jako tato věc pozvolna stupňuje a graduje. Píseň opatřená snovou atmosférou deja-vu a značnou dávkou nostalgie tak velmi zabírá a patří mezi to nejlepší, s čím kdy SKIN přišla. Jednoznačným hitem je i následující poměrně optimistický kolovrátek „Just Let The Sun“, hraný z poloviny akusticky. Podobnou noční atmosféru jako „Movin´“ má i tajemná „Purple“, plynulá skladba plná nostalgie a dávno zatracovaných tužeb stojící na několika stěžejních a neustále se opakujících kytarových tónech, nad kterými proplouvá hlas hlavní aktérky jako mrazivá severská meluzína. Kolegové z MUSE by určitě záviděli. Rádiová píseň „Don´t Need A Reason“, s výraznou basovou figurou, nemá větší ambice, než jen příjemně pobavit, zatímco „Nothing But“ útočí stejnými triumfy jako kdysi památné pomalejší skladby z repertoáru SKUNK ANANSIE. V „Take Me On“ a „Fooling Yourself“ prožijeme, řekněme ojedinělý, ale přece jen zřejmý oddychový čas. Album však zakončuje opět překrásná balada „Falling For You“ s možná nejlepším pěveckým vkladem.
Ačkoliv sólová alba SKIN zatím ze skladatelského pohledu nedosahují kvalit většiny alb SKUNK ANANSIE, zpěvačka na nich dozrává a díky většímu stylovému záběru a svobodě tvorby získává na stále větší jistotě a přesvědčivosti. Zatímco „Fleshwounds“ bylo popovým dílkem, dvojka „Fake Chemical State“ je jednoznačně album rockové, tedy bližší k tomu, co předávali SKUNK ANANSIE. Najdete na něm s punkem koketující polohu, glam rock i překrásné balady, o kterých jsem přesvědčen, že patří k tomu nejlepšímu, na čem se kdy SKIN podílela. Takže oproti mdlé a celkem vyumělkované „Fleshwounds“ velké zlepšení. Silné, rychle a jasně definovatelné rockové album a to pro mne není zrovna málo.
