Svět je jenom představa, jen obraz v našich snech. Pokusme se přiblížit skutečnosti a jen ještě více zabředneme do blouznění. Vztah psychiatra a jeho pacienta je vděčné téma pro dramata, ale tady jde přeci jenom o něco jiného. Režisér Marc Forster, jak je již jeho dobrým zvykem, nám nenabízí pouze pěkně zpracovaný příběh, ale především hodnotné filmové dílo. V „Hranici Života“ nám představuje zsinalého, hubeného mladíka Henryho (Ryan Bowling), který je v hlubokých depresích a hledá pomoc u psychiatra. Léčitele lidských myslí si v tomto filmu zahrál Ewan McGregor, kterého snad není třeba představovat. Především McGregor je hlavním tahounem celého filmu. Psychiatr prochází proměnou, je vtahován do podivného světa svého pacienta, je zmaten, ale stále se snaží najít rozuzlení zvláštního příběhu. McGregor je své roli velmi přesvědčivý, stejně jako Bowling se svou bledou tváří, která střídá apatický pohled s nešťastným výrazem. Trojici uzavírá doktorova přítelkyně v podání Naomi Watts, jejíž úloha v celém dramatu je spíš okrajová, přesto tam jaksi nezbytně zapadá. Příběh samotný příliš komplikovaný není, ale díky netradičnímu přístupu autorů dokáže mozkové závity na chvíli pěkně zaměstnat.
Na celém filmu je nejpůsobivější jeho audiovizuální zpracování. Marc Forster naverboval tu samou posádku, jaká se podílela například na nedávno uvedeném „Hledání Země Nezemě“ . Tentokrát se však tvůrci pustili odlišnou cestou. „Hranice Života“ je psychologickým dramatem. Je o rozpravě psychiatra se svým pacientem. Je o snaze pochopit niterné pocity druhého a pomoci mu, jenže v této snaze je ale i riziko ztráty kontroly nad vlastní realitou. Jak skvělý námět pro stvoření díla plného bláznivých obrazů! Jenže režisérovi šlo o něco víc. Jeho jazyk je komplikovaný, vyjadřuje se barvitě a celkové vyznění je nejasné. Spíš než na film jako celek se zde autoři zaměřili na jednotlivé situace. Kamera a střih je něco, co tento film staví vysoko nad průměr. Velmi netradiční úhly záběru tvůrci kombinují s matoucím přepínáním mezi charaktery. Záběry obsahující větší scénu jsou plné všelijakých mnohdy nesmyslných detailů, přesto se tyto detaily porůznu opakují. Jejich význam možná ani není jiný, než zmást diváka, či jej přivést do nejistoty. S postupem času, ve chvílích kdy příběh jako by ztrácel veškerý smysl, se nápaditost autorů rozjíždí teprve na plné obrátky. Jejich dílo nabývá surrealistických rozměrů. Hranice mezi realitou a představami pomatené mysli se zcela smazávají. K tomu navíc přispívá výtečný hudební doprovod. Působivá, deprimující hudba, písně plné úzkosti se zavrtávají do mysli stejně jako prazvláštní hra barev na plátně. Po technické stránce na tomto filmu skutečně nenacházím chybu.
Jenže Marc Forster se jednoho velkého přešlapu bohužel dopustil. Vizuální stránka jeho filmu, všechny ty prazvláštní, nic neříkající detaily v pozadí, jakési proslovy, které se po čase opakují, vše bohužel až moc připomínají díla jiného velikána světového filmu. Marc Forster se až příliš nechal inspirovat jazykem Davida Lynche. Vzpomeňme si například na „Twin Peaks“ nebo „Mulholland Drive“. Lynchova tvorba je až příliš osobitá, než aby to Forsterovi prošlo. Teda ono mu to v podstatě prochází. „Hranice Života“ je vynikající film, který by neměl nechat ujít nikdo, kdo má rád netradiční výrazové prostředky. Jeho působivost tímto neduhem nikterak neztrácí. Navíc pokud se hlavních rolí ujali tak vynikající herci, jako je Ewan McGregor, Ryan Bowling a Naomi Watts.
