Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
U.D.O. studiově po patnácté. Když to jen tak odhadem spočítám (při přibližném průměru deseti skladeb na album), znamená to dobrých stopadesát skladeb z pravého těžkého kovu, které projekt někdejšího zpěváka ACCEPT napsal a zvěčnil za osmadvacet let existence. A stopadesát skladeb, to už je nějaké číslo, pročež není žádný div, že se v něm Udo Dirkschneider a spol. občas poněkud ztratili.
„Decadent“ ale žádným „ztracením se“ naštěstí netrpí a po výborném předchozím zápisu „Steelhammer“ znamená znovu jistotu pro všechny ty, kterým v žilách koluje solingenská ocel. Kupodivu, neboť kapele se v posledním desetiletí moc nedařilo vydávat dvě podobně vyrovnaná alba za sebou, a samozřejmě se aktuálně zavírala do nahrávacího studia teprve podruhé bez Stefana Kaufmanna. Ale nová košťata Smirnov a Heikkinen zkrátka ještě stále dobře metou, což se ve spojení se skladatelským apetytem hlavního šéfa zpětně ukazuje jako sázka na správnou minci.
Jistě, albu by znovu slušela kratší stopáž, ale to je věc, na které jeho hodnocení rozhodně nestojí. Tím jsou především jednotlivé skladby samotné, jež se, s přihlédnutím k tradiční poznámce o stále stejné kovové písničce, dají vesměs hodnotit jako povedené a přiměřeně zvučné, a to až někam k „Under My Skin“, odkud už přece jenom sleduji jisté „rozptýlení“ skladatelské pozornosti. Jinak úvod v podobě „Speeder“ a titulní „Decadent“ snese skutečně těch nejpřísnějších měřítek a i další kousky v pořadí mohou nabídnout slušnou porci přísného riffového heavy metalu s výraznými refrény („House Of Fake“, „Mystery“, „Pain“, „Meaning Of Life“ nebo „Breathless“) či příslušného baladického napětí („Secrets In Paradise“). Nic, co bychom už neslyšeli, samozřejmě, ale na druhou stranu také nic, co bychom slyšeli každý den. Berte nebo nechte být, jak praví klasik, k čemuž mi dovolte dodat, že já bych si, s dovolením, tentokráte vzal.
7 / 10
We Are One (2020)
Steelfactory (2018)
Navy Metal Night (Live 2 CD/DVD) (2015)
Decadent (2015)
Steelhammer (2013)
Celebrator (2012)
Rev-Raptor (2011)
Dominator (2009)
Mastercutor Alive (Live 2 CD) (2008)
Mastercutor (2007)
Metallized - 20 Years Of Metal (Best Of) (2007)
Mission No. X (2005)
Thunderball (2004)
Nailed To Metal - The Missing Tracks (2003)
Man And Machine (2002)
Live From Russia (2001)
Best Of (1999)
Holy (1999)
No Limits (1998)
Solid (1997)
Timebomb (1991)
Faceless World (1990)
Mean Machine (1989)
Animal House (1987)
Vydáno: 2015
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 59:21
Seznam skladeb:
1. Speeder
2. Decadent
3. House Of Fake
4. Mystery
5. Pain
6. Secrets In Paradise
7. Meaning Of Life
8. Breathless
9. Under Your Skin
10. Untouchable
11. Rebels Of The Night
12. Words In Flame
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.
U HAMMERFALL je dnes tou nejdůležitější otázkou, jak moc se na každém dalším albu budou opakovat a jak moc do toho vloží srdce. A tak je tu po chvalitebném "Hammer Of Down" i celkém dobré "Avenge The Fallen", ty 3 - 4 zvučné skladby tomu aspoň nasvědčují.
Prvý singel z blížiaceho sa nového albumu bratislavskej formácie potvrdzuje prechod ich značkového "black metalu s ľudskou tvárou" z lesov a dolín Slovenska do urbánneho prostredia. Prehlbovanie spolupráce s Jakubom Tirčom (IONS) im pristane.
