PEACE TEST - Repercussion
Necelých třináct minut hardcoreového vyhlazování říznutého prvky chaosu. Nekompromisní, krátké, intenzivně výbušné i zatěžkané. Základy žánru, youth crew hardcore a powerviolence v jednom mixéru.
U.D.O. - Decadent
U.D.O. studiově po patnácté. Když to jen tak odhadem spočítám (při přibližném průměru deseti skladeb na album), znamená to dobrých stopadesát skladeb z pravého těžkého kovu, které projekt někdejšího zpěváka ACCEPT napsal a zvěčnil za osmadvacet let existence. A stopadesát skladeb, to už je nějaké číslo, pročež není žádný div, že se v něm Udo Dirkschneider a spol. občas poněkud ztratili.
„Decadent“ ale žádným „ztracením se“ naštěstí netrpí a po výborném předchozím zápisu „Steelhammer“ znamená znovu jistotu pro všechny ty, kterým v žilách koluje solingenská ocel. Kupodivu, neboť kapele se v posledním desetiletí moc nedařilo vydávat dvě podobně vyrovnaná alba za sebou, a samozřejmě se aktuálně zavírala do nahrávacího studia teprve podruhé bez Stefana Kaufmanna. Ale nová košťata Smirnov a Heikkinen zkrátka ještě stále dobře metou, což se ve spojení se skladatelským apetytem hlavního šéfa zpětně ukazuje jako sázka na správnou minci.
Jistě, albu by znovu slušela kratší stopáž, ale to je věc, na které jeho hodnocení rozhodně nestojí. Tím jsou především jednotlivé skladby samotné, jež se, s přihlédnutím k tradiční poznámce o stále stejné kovové písničce, dají vesměs hodnotit jako povedené a přiměřeně zvučné, a to až někam k „Under My Skin“, odkud už přece jenom sleduji jisté „rozptýlení“ skladatelské pozornosti. Jinak úvod v podobě „Speeder“ a titulní „Decadent“ snese skutečně těch nejpřísnějších měřítek a i další kousky v pořadí mohou nabídnout slušnou porci přísného riffového heavy metalu s výraznými refrény („House Of Fake“, „Mystery“, „Pain“, „Meaning Of Life“ nebo „Breathless“) či příslušného baladického napětí („Secrets In Paradise“). Nic, co bychom už neslyšeli, samozřejmě, ale na druhou stranu také nic, co bychom slyšeli každý den. Berte nebo nechte být, jak praví klasik, k čemuž mi dovolte dodat, že já bych si, s dovolením, tentokráte vzal.
Diskuse: 1 příspěvek
7 / 10
Diskografie
We Are One (2020)
Steelfactory (2018)
Navy Metal Night (Live 2 CD/DVD) (2015)
Decadent (2015)
Steelhammer (2013)
Celebrator (2012)
Rev-Raptor (2011)
Dominator (2009)
Mastercutor Alive (Live 2 CD) (2008)
Mastercutor (2007)
Metallized - 20 Years Of Metal (Best Of) (2007)
Mission No. X (2005)
Thunderball (2004)
Nailed To Metal - The Missing Tracks (2003)
Man And Machine (2002)
Live From Russia (2001)
Best Of (1999)
Holy (1999)
No Limits (1998)
Solid (1997)
Timebomb (1991)
Faceless World (1990)
Mean Machine (1989)
Animal House (1987)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2015
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 59:21
Seznam skladeb:
1. Speeder
2. Decadent
3. House Of Fake
4. Mystery
5. Pain
6. Secrets In Paradise
7. Meaning Of Life
8. Breathless
9. Under Your Skin
10. Untouchable
11. Rebels Of The Night
12. Words In Flame
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
HODNOCENÍ
Počet čtenářských hodnocení: 12
VLOŽIT HODNOCENÍ
CHROME CELL TORTURE - Ibiza
Zajímavý postpunk z Austrálie. Deska kličkuje někde mezi pocitem svobody a bezmoci. Dravost punku se tu střídá s výraznější melodikou a emotivním projevem oscilujícím mezi zranitelností, vztekem a euforií.
TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
DIMHAV - Ondine
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
TO THE GRAVE - LIBERATION FRONT
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
東京酒吐座(TOKYO SHOEGAZER) - Remains
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
SCIMITAR - Scimitarium II
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.