CHAT PILE - Who Loves The Sun
Svět hoří, asfalt měkne a čtyřka z Oklahomy k tomu dodává soundtrack. Další porce sonické beznaděje od kapely, která dokáže proměnit lidskou úzkost v překvapivě návykovou formu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Katalog amerického vydavatelství Victory je velice zajímavá směsice kapel. Peloton svěřenců tohoto labelu tvoří samozřejmě hlavně dravci z řad trendových metalových kapel, záda jim však jistí i několik protřelých mazáků se statutem legend. Jedněmi z nich jsou i clevelandští RINGWORM, brázdící koncertní pódia a studia již 15 let.
Mé první setkání s tvorbou těchto hardcore matadorů proběhlo před více než deseti léty formou nahrávky „Flatline“. Devastující, zničující a v podobě koncertního bonusu i naprosto neučesaný a špinavý sound mi tehdy totálně učaroval a na nějakou dobu se pro mě tohle album stalo symbolem do posledního detailu dotaženého hudebního bordelu. Čas však šel dál a RINGWORM u mne mezitím upadli do zapomnění, až do okamžiku, kdy ke mně připutoval tento disk. Už před léty se na RINGWORM dalo poznat, že patří do ranku kapel nikdy neslevujících ze svého hudebního směřování a nikdy nedělajících kompromisy. A to se na novém albu, pojmenovaném „Justice Replaced By Revenge“, do puntíku vyplnilo!
Hned od začátku jsou to typičtí RINGWORM. Metalově nabroušení, hardcoreově přímočaří a pochopitelně patřičně uřvaní. Energie se dá krájet, nasazení na maximální hodnotě a tempo místy až zničující. Ačkoliv se nejedná o žádné rychlostní závody, RINGWORM působí jako neřízená střela, u které nikdy dopředu nevíte, kam zasáhne. Tohle není žádná žánrová progrese ani snaha bourat hranice, nýbrž upřímná neurvalost a hudební agrese. Jedinou změnou, kterou za ta léta poznávám je přeci jen čistší a hutnější zvuk a s ním související i poněkud dospělejší vyznění jednotlivých skladeb.
RINGWORM zůstávají pořád sví, se svou lehce satanistickou image, brutální muzikou a hlavně oddaností staré hardcoreové škole. Kdo hledá něco víc, má smůlu, kdo přesně tohle, má v podobě tohoto kotouče dostatečné uspokojení svých choutek.
CD k recenzi poskytli Day After records
RINGWORM jsou přesně jednou z těch kapel, u kterých máte jistotu, že se nikdy nezmění a že stále dokáží nabídnout kvalitní alba. Stará škola hardcore jak má být!
7 / 10
James "Human Furnace" Bulloch
- vokály
Frank 3-Gun Novinec
- kytara
Steve Rauchorst
- basa
Matt Sorg
- kytara
Chris Dora
- bicí
1. Justice Replace By Revenge
2. No One Dies Alone
3. Seeing Through These Eyes
4. House Of Hell
5. Day Of Truth
6. Whiskey Drunk
7. God Eat God
8. Ghosts Of The Past
9. Thrive
10. Devil's Kiss
11. Death Is Not An Option
12. No More Heroes
13. Life After The End Of The World
Seeing Through Fire (2023)
Death Becomes My Voice (2019)
Snake Church (2016)
Hammer of the Witch (2014)
Bleed (EP) (2013)
Stigmatas in the Flesh (live) (2012)
Scars (2011)
The Venomous Grand Design (2007)
Justice Replaced by Revenge (2005)
Birth is Pain (2001)
Madness of War (demo) (1999)
Flatline (demo) (1995)
The Promise (1993)
Ringworm (demo) (1991)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Victory Records / Day After
Stopáž: 24:47
Produkce: Bob Schigel And HF
Studio: Spider Studios
Svět hoří, asfalt měkne a čtyřka z Oklahomy k tomu dodává soundtrack. Další porce sonické beznaděje od kapely, která dokáže proměnit lidskou úzkost v překvapivě návykovou formu.
Bergenská smečka zjednodušila projev směrem k studenému, agresivnímu meloblacku, který mgłavě připomene tvorbu jistých kontroverzních Poláků. A ono to funguje. Čitelný, přístupný, dynamický materiál působí přiměřeně epicky i bez větší orchestrální pompy.
Výživná směs žánrů, mathrockový základ, melodie, emo nálady i post hardcore útočnost. Neposedná rytmika žene skladby do neustálých změn a výrazný ženský vokál umí být přirozeně zpěvný, ale též vyhroceně útočný. Alternativa v tom dobrém slova smyslu.
Francúzsky black metal bol vždy trochu „iný“, a MOURIR tento stereotyp potvrdzujú. Za valivým, pomalým tokom disonantného čierneho kovu, zamračenom ako pán na obale dosky, sa skrýva prekvapivá dávka melódií. Na ploche 40 minút sa tento kontrast neopočúva.
S lehkostí propojené těžké žánry v belgickém stylu. Chaotický hardcore, sludge a noiserock v kompaktním spojení, které je i ve středních tempech dostatečně důrazné a kousavé. Nervní, disonantní a syrová deska s výrazně vytaženou parádní basou.
Těžký a dusivý doom metal těchto Britů je postaven na tradici a místy až plazivé línosti. Ale najdou se i ostré až thrashové riffy zvedající tempo. WITCHSORROW se po osmi letech vrátili se solidní stylovou deskou.
Nijak objevný, o to však zábavnější death metal NY střihu, který je v podstatě showreelem výkladních postupů žánru: odkazy SUFFOCATION, INTERNAL BLEEDING, houpačky, sypačky, slam, hardcore i oldschool sóla. Tohle je zkrátka radost poslouchat.





