Matadoři RINGWORM si na stará kolena vysloužili přechod k major labelu. Po těch letech na scéně a bezpočtu alb je to jistě vavřín z kategorie zasloužených a v tuto chvíli ani nemá cenu se příliš zabývat otázkou, na jak dlouho to bude. Skupinu pocházející z amerického Ohia, přesněji z města Cleveland, řadícího se do tzv. Rezavého pásu, už od počátku její existence silně formovalo nepříliš přívětivé prostředí zašlé slávy průmyslového kraje. Ačkoliv nebyli (a nejspíš ani nikdy nebudou) řazeni po bok legend NYHC typu AGNOSTIC FRONT či SICK OF IT ALL, čestné místo v síni slávy jim bezpochyby bude náležet.
Pravděpodobně to nebude v té rock'n'rollové, sídlící právě v jejich domovském měste, ale v nějaké pomyslné pokrývající historii hardcore určitě ano. Troufám si hned zkraje tvrdit, že by to mohlo být i zásluhou aktuální nahrávky. Revoluci ve smyslu zásadní revize dosavadního hudebního směřování sice nepřináší žádnou, ale energie a entusiasmus, s jakými to RINGWORM do nás už po 3 dekády hrnou jsou rozhodně obdivuhodné.
Co na první poslech zaujme, je vskutku plnotučný kytarový zvuk. Produkce tentokráte vsadila na masivní zvukovou lavinu, ve snaze zvýraznit útočný potenciál amerických. Příznivci špinavějšího nazvučení starších nahrávek skupiny možná budou proti, ale tato metalická produkce jde skupině k duhu. Příklon ke kovovému vyznění vlastně registrujeme už několik posledních nahrávek, přičemž ta letošní je v tomto směru možná nejdál. Bezpochyby se dá velice částečně souhlasit s názorem, že to už nejsou ti „staří dobří“ RINGWORM, ale v žádném případě nelze hovořit o „hudební vlastizradě“.
Na to americká skupina stále pálí ostrými a ptá se až poté, co vypálí celý zásobník. Jinými slovy muzika šlape pořád jaksepatří, riffová mašina drtí sluchovody a typický křaplák Jamesa Bullocha udivuje svojí neúnavností. Skladby se vůbec neobtěžují dlouhou stopáží. Na vše potřebné si vystačí na ploše kolem tří minut. Cokoliv navíc už by bylo prostě nadbytečné a jen opakování již vyřčeného.
Přestože je album opatřeno masivní metalovou produkcí, jeho srdce se stále otřásá pod silnými hc údery. Desítka ostrých skladeb, nepočítaje závěrečné outro „Playing God“, je nasekána v nekompromisním hardcore tempu. Krátká minutáž jednotlivých položek nedává prostor pro žádné prostoje, natož výdech. Systém START – CÍL má svá neúprosná pravidla. Rychlé a ještě rychlejší tempo, sem tam, ale opravdu jen minimálně, nějaké to zpomalení a občasné kytarové sólíčko. Způsob, jakým RINGWORM nic moc neřeší a dělají přesně to, co jim jde po ta léta nejlépe, je prostě stále veskrze sympatický a v tomto provedení i stále dostatečně atraktivní.
