Kdyby se mezi UG ziny vyhlašovala cena o „Nováčka roku“, tak za ten minulý by ji bez jakékoliv diskuse dostala nová posila redakčního týmu MP – Stray. Jeho nástup byl skutečně hromovládný – co se týká počtu článků, tak první místo před ním stěží uhájil redakční matador Dalas a ani v letošním roce to nevypadá, že by Stray z nastoupeného trendu slevil. Kromě nezvykle širokého spektra žánrů které poslouchá, na sebe Strayda upozornil také nemilosrdným postojem k tuzemské punkové scéně. Ne nadarmo si vysloužil přezdívku „Kat“. Jaké jsou jeho hudební i nehudební názory, proč ho punkeři nemají rádi a koho má rád on – na to vše nám Strayda nyní odpoví.
No to je přívlastků, nestačím se divit, co z Tebe Mildo padá – nováček roku, kat… Si připadám jako člen nějaké komise. (smích)
Zatímco u předcházejících rozhovorů jsem s našimi kolegy zabředl často do tématiky s MP nesouvisející, tak v Tvém případě se bude jednat o rozhovor, ve kterém bude hlavním tématem hudba. Upřímně – nevím totiž zhola nic o tom, co děláš ve volném čase, když se zrovna nevěnuješ práci pro MP nebo poslechu desek.
Kromě hudby mě samozřejmě baví plno jiných věcí mezi kterými je v popředí sport. Bohužel na něj v současnosti zbývá velmi málo času. Rád si zahraju tenis a fotbal (hrál jsem i 6 let závodně). Dřív to byla delší dobu i posilovna (dokonce jsem vydržel chodit skoro rok a půl v kuse čtyřikrát týdně, než jsem si začal připadat jako naprogramovanej robot). Rád si zajdu do kina na pěkný film. Taky trochu maluju (obrazy) – zrovna vloni jsem měl v tomhle směru celkem plodné období. Díru do světa s malováním rozhodně neudělám, ale na občasné odreagování mi to stačí. Jeden můj kamarád mé obrazy ohodnotil slovy : „Myslím, že by to bylo na jedničku na vysvědčení v některém z nižších ročníků střední umělecké školy, nic víc!“ Hodně mne baví cestovat (zatím po Evropě - zhruba 2 země za rok). Zvláštní je, že mi (rozhovor a zezplzeňské MI v každé situaci ponecháno v původním znění, pozn. DKM) nikdy žádný jiný kontinent nelákal, tak jako ten náš evropský. Asi je to nedůvěrou k jiným a diametrálně odlišným mentalitám a životním stylům. V jihovýchodní Asii nebo v Mexiku bych se těžko cítil ve své kůži. Nejvíc času však věnuji hudbě – už asi 17 let sbírám LP a CD. Často navštěvuji koncerty.
Takže začneme hezky po pořádku – jaké byly Tvé začátky spojené s poslechem rockové hudby?
První impuls k tomu, zajímat se o muziku, mi dali v mých 12 letech švédští EUROPE, kteří se svým hitem „The Final Countdown“ zhruba v roce 1987 válcovali světové hitparády. Strašně se mi ta skladba líbila, pamatuju si jak jsem stál jako opařenej, když jsem jí tenkrát poprvé slyšel. Ve srovnání s hudbou co se tu tenkrát hrála (OLYMPIC, ELÁN) to bylo úplně o něčem jiném. Brzy jsem si celé album sehnal a pořád jsem s ním ve svém okolí prudil. Pamatuju si, že jsem ho zhruba jeden rok jako jedinou věc poslouchal pořád dokola (z dnešního pohledu je to neuvěřitelné), než mi konečně jeden kamarád sdělil, že existují také jiné a tvrdší kapely a že té hudbě se prý říká – heavymetal. Prvními metalovými alby, která jsem poslouchal byly ACCEPT – „Metal Heart“, HELLOWEEN – „Walls Of Jericho“ a tehdy novinka IRON MAIDEN – „7th. Son Of A 7th. Son“. Tato hudba mě nadobro pohltila a dodnes jsem s ní, i přestože můj vkus se postupem let vyvíjel, v kontaktu. Konec 80-tých a počátek 90-tých let tak proběhl ve znamení vytrvalého objevování tehdy již žánrově značně rozvětvené (heavy, speed, thrash, black) metalové muziky. Pole působnosti bylo široké a terén nezoraný. Pamatuju si, jak jsem asi celé 2 – 3 roky brával každou sobotu s našetřeným kapesným plzeňskou burzu útokem.
Je nějaká kapela, která ti z Té staré doby zůstala dodnes?
Myslím, že kapely z konce 80-tých let mě nikdy nepřestalo bavit poslouchat. Konkrétně pak u takových klasik jako METALLICA, SLAYER, ANTHRAX, HELLOWEEN, IRON MAIDEN, KING DIAMOND, MANOWAR a RUNNING WILD, považuji právě alba z 80-tých let za jednoznačně nejlepší ( u některých jmenovaných je považuji i za jediná která se mi od nich líbí). V současné době je už, jak jsem se zmínil, těžiště mého zájmu trochu jinde a kromě METALLICY mě současná podoba výše jmenovaných kapel moc nezajímá.
A naopak – je nějaká, u které dnes nechápeš, žes jí vůbec mohl poslouchat?
Z dnešního pohledu nepochopím, jak jsem mohl poslouchat ranná alba kapel jako VENOM, SODOM a BATHORY a ještě si říkat, jak skvělá a promakaná hudba to je. Každému holt bylo někdy 15 (a někomu být ani nepřestalo, pozn.DKM).
Jak se na Tvém vývoji podepsala střední škola a vůbec období dospívání?
Tak tahle otázka mě rozesmála. Myslíš na hudebním, fyzickém nebo psychickém vývoji? Ptám se, protože vývoj v každém z těchto odvětví se různí.(smích)
Mám na mysli spíš hudební vývoj. Samozřejmě – pokud máš nějaký zajímavý sexuální zážitek, o který se s námi chceš podělit, tak sem s ním!!!
První fanouškovský rok člověk shání ty zrovna nejznámější kapely a jejich alba. Byla druhá polovina 80-tých let, takže samozřejmě klasika jako IRON MAIDEN, METALLICA, W.A.S.P., MANOWAR, HELLOWEEN… Po nějaké době jsem zjistil, že vznikají i tvrdší věci, takže další dva roky jsem hodně tíhnul k thrash metalu, který jsem si občíhnul celkem z gruntu. Od známých jmen OVERKILL, EXODUS, DESTRUCTION, TESTAMENT až třeba po méně známé kapely D.A.M., HEXENHAUS, DEVASTATION, NECRONOMICON, DEATHROW, ASSASSIN.
Death metal mě třeba oslovil jen minimálně, měl jsem rád DEATH, MORBID ANGEL, CARCASS a OBITUARY. Asi v roce 1992 přišel zlom a můj zájem nabral historičtější směr – sháněl jsem kompletní diskografie kapel jako DEEP PURPLE, KISS, BLACK SABBATH, JUDAS PRIEST, LED ZEPPELIN, AEROSMITH a mnoha jiných, začal jsem nabírat povědomí o tom co tu bylo před hudbou, která se tehdy poslouchala. Objevil jsem glam rock, který mě učaroval jak „image“ tak svojí lehkostí bytí, radostí z života (Není lepší oslavou života běhání nahý po louce? – pozn. Milda), frajerskýma postojema a všema těma „hloupatejma songama“, který nejsou třeba tak „hloupatý“, jak se zdaj. Další vývoj mého vkusu tak byl nasměrován mimo metalovou muziku, spíše rock´n´rollovějším, dnes i alternativně rockovým směrem. Na světě je spousty skvělý hudby, každý si může vybrat z určitého žánru co chce. Nechápu takový ty postoje, když někdo poslouchá jenom speed metal a o ostatní věci se nezajímá.
Posloucháš hudbu mnoha žánrů – existuje tedy něco, co Ti leze krkem, co opravdu nemáš rád?
Z metalu nemusím black metal a téměř vše co souvisí s „dark and gothic“ kulturou. Také heavy metal v jeho nové vlně, jaký předvádí např. HAMMERFALL, EDGUY a STRATOVARIUS, mi přijde v současnosti neupřímný, směšný a nepůvodní.
A nějaké žhavé tipy ze současnosti?
Na druhou stranu mám moc rád rock´n´roll, syrovej moderní hard rock vycházející z blues a garage rockové následovníky THE STOOGES – kapely jako QUEENS OF THE STONE AGE, HELLACOPTERS, WHITE STRIPES, BRMC, THE CULT, THE HIVES, THE MARS VOLTA, THE STROKES, D.O.L.L., (I)NC a JANE´S ADDICTION z nichž je každá stylově i zvukově absolutně jiná a zároveň v tom svém velmi silná. Z velkých jmen pochopitelně fandím U2, DEPECHE MODE, COLDPLAY, RED HOT CHILI PEPPERS, PLACEBU, KORN a METALLICA. A z pradávných klasik uznávám nejvíc THE DOORS, LED ZEPPELIN a BLACK SABBATH. Nepotrpím si v hudbě na kudrlinky a přílišnou přeplácanost („mnoho not“ = smích), spíše mě zajímají melodie, zvuky, atmosféra a energie. Hodně dělá zpěv, který by měl být specifický, s určující barvou a charismatem (Blackie Lawless, Chuck Billy, Geoff Tate, Jorn Lande, David Coverdale, John Corabi, Glenn Hughes, Dave Gahan, Jim Morrison, Ian Astbury, Ozzy Osbourne). Zpěvem lze kapelu hodně vytáhnout nebo naopak zabít.
Už si to sice zmínil, ale stále nemůžu pochopit Tvou zálibu v glam-rocku. Vím, že to bude těžké k zodpovězení, ale co přesně se Ti líbí na té estrádě nafintěných buzerantů?
Na tohle jsem Ti odpověděl již výše. Ten jejich „fuck you“ styl je prostě neodolatelnej. Líbí se mi, když se hudebníci neberou moc vážně. Nenech se mýlit, v těch kapelách je mnoho vynikajících muzikantů. V glamu jsou špatné i dobré kapely, stejně jako v kterémkoliv jiném žánru.
Jak ses vlastně dostal k psaní pro naši stránku?
O Metalopoli mi řekl Rip, který už nějakou dobu přispíval, a tak jsem si řekl, že by to mohla být zajímavá zkušenost. Tuším, že jste zrovna tenkrát hledali někoho, kdo nebude psát přímo o metalové muzice, ale spíše o příbuzných rockových stylech. Nabídl jsem se tedy a jako častý koncertní jezdič (pravda loňský rok nebyl z mého pohledu koncertně moc bohatý) jsem poskytl reportáž z koncertu MONSTER MAGNET. Následovaly nějaké recenze alb a pak už to jelo ráz na ráz. Jak jsem řekl - hudba je pro mne téměř vším.
Naplnila se Tvá očekávání?
Očekávání? Já myslím, že jsem do toho nešel s nějakou konkrétní představou. Chtěl jsem jen zkusit co je ve mně a jestli mi (vidíte, to je opět zezplzeň, pozn. DKM) to bude delší dobu bavit.
A co tedy v Tobě je? Baví Tě to stále?
Už jsem párkrát uvažoval o tom, že se na to vyseru, ale jo – dá se říct, že baví. (smích) Co ve mně je? To se zeptej mých nadřízených.
Jak ovlivnila činnost pro MP Tvé vnímání hudby (vkus)?
Vkus v zásadě neovlivnila vůbec. Co se týká kapel, které jsem před vstupem do MP příliš neznal a díky recenzím či názorům kolegů jsem je začal objevovat a posléze i poslouchat, pár objevů opravdu mám. Vynikající jsou PAIN OF SALVATION, NEVERMORE, SOILWORK a BEYOND TWILIGHT.
V redakci je velký počet redaktorů, kteří inklinují k různým žánrovým kategoriím. Dokázal bys uvést některé, ke kterým máš hodně blízko, co se podobného vkusu týká, a naopak – se kterými jsi v naprosté opozici?
Myslím, že je zde velká různost vkusu, což je dobře. Takže vždy, když mám pocit, že si konečně z někým názorově rozumím, tento mne hned v zápětí překvapí jiným, absolutně nepřípustným, pohledem na nějaké následující album. Představte si kruh jako obvod pomyslných hodin a místo každého čísla na toto místo postavte jednoho místního pisálka. Bude to hodně zkreslená představa, protože s každým kdo sem píše se v mnoha věcech neshodnu a v několika shodnu. Kdybych byl však číslem „6“ byl by Louža „pětkou“ a Rudi „sedmičkou“ – naopak čísla 11, 12, 1 a 2 bych obsadil jmény Rip, Noisy, Thorn a Dalas. Jak jsem již řekl, je to velmi zkreslené, protože Louža neposlouchá „indie a rock´n´roll“, ale na druhou stranu co se týče vyloženě metalové hudby naše názory jsou velmi podobné (Sláva METALLICE a JUDAS PRIEST!!!) (RB vrána k RB vráně sedá – pozn. Milda).
A co já?
Ty jsi čtyřka! (smích) (možná to byl pokus o vtip - chápejte, 4% Milda, ale jistý si nejsem, pozn. DKM)
A co mimo hudbu – s kým si tu největší kamarád?
Asi s polovinou redakčního týmu jsem se několikrát viděl. Nedá se říct, že bychom se nějak víc znali. Když bych měl říct jedno jméno, tak si nejvíc rozumím právě s Loužou .
Nemůžu opomenout Tvé menší úlety u kapel, které většina redakce pokládá za naprostý odpad – VYPSANÁ FIXA, TATA BOJS a WOHNOUT. Mohl bys tak nějak rozvést, co přesně v poslechu těchto kapel hledáš? Co Ti jejich hudba dává?
Většina redakce tomu nerozumí a ani rozumět nechce (smích). Nikdy nebyla na koncertě těchto kapel (Já sem byl omylem na WOHNOUT a mám stejný názor jako ti, co tam nebyli :-) – pozn. Milda), nikdy se nezabývala jejich nahrávkou. Ty kapely (mluvím zejména o VYPSANÉ FIXE(já byl náhodou na jejich koncertě 2x - pozn. Dalas) a WOHNOUT) jsou velmi dobré. Mají svůj specifický způsob vyjádření, rétoriku, humor. Mně dají rozhodně víc než anglicky zpívané české metalové kapely od malých vydavatelství. WOHNOUT i VYPSANÁ FIXA jsou dobří muzikanti. Co na tom, že jejich hudba je přímočařejší a hraná pro pobavení? Oni si to tak zvolili, ale rozhodně to nic nemění na jejich hráčských kvalitách. Nemám rád kapely, které jen předvádějí co všechno umí zahrát a kolik oktáv ten jejich zpěvák vyzpívá. Nebo naopak - ještě horší jsou světácky se tvářící kapely, které schovávají stupidní texty za špatnou angličtinu a hudební nedostatky zakrývají za auru temnoty a vylhaného uměleckého patosu. Koukni třeba KABÁT – to je sice kapela, které jsem nikdy nefandil, ale kdo může říct, že mají špatné kytaristy? Jejich kytaristé by s jistotou strčili do kapsy všechny ty lokální temný „doom“ umělce. Co se týká TATA BOJS tak ty neposlouchám, ale mají rozhodně pár skladeb a hlavně klipů zajímavých.
KABÁT a dobří kytaristé? Jak to můžeme poznat, když hrajou naprosto primitivní věci?
Prostě to vím.
OK – už se v tom radši nebudeme šťourat… Zajímá mě jedna věc - jsi velmi kritický k představitelům tuzemské punkové scény, jejichž CD se ti dostala do ruky – nevyhrožoval Ti už někdo?
To je silné slovo – velmi kritický (smích). Dostal jsem jen pár promáčů přičemž nejlepší z nich byly průměrné. Co člověk může napsat o albu, které ho zkrátka nezaujme? Osobně si myslím, že český punk se strašně uzamkl – díky tomu si tady hodně lidí myslí, že punk musí být za každou cenu hudební odpad, což je blbost. Myslím, že tuhle muziku v brzké době čeká velké žánrové rozvětvení a nabalování nových směrů a vlivů. Pochopitelně toto už se kdysi dělo, ale v nedostačující míře.
Loňský rok nebyl zrovna štědrý, co se týká kvalitních desek, co tedy očekáváš letos? Má přijít nějaká bomba – nahrávka desetiletí? Nebo už přišla?
Letošní rok je co se týká kvalitních novinek velmi nabitý. Z věcí co mne zaujaly bych jmenoval novinku táborských SUNSHINE – „Moonshower And Razorblades“, britské COLDPLAY, kteří úspěšně navázali na předešlý mega-opus „A Rush Of Blood To The Head“ s v mnoha ohledech bombastičtějším třetím albem „X a Y“. Z metalu pak BEYOND TWILIGHT – „Section X“, kde byl Jorn Lande do puntíku nahrazen, odvážné album DREAM THEATER – „Octavarium“, dál potom stále ztřeštěné, ale o poznání veselejší a melodičtější SYSTEM OF A DOWN – „Mesmerize“ a klasicky i další album SPIRITUAL BEGGARS – „Demons“. Kapely jako SOILWORK, QUEENS OF THE STONE AGE, PARADISE LOST, THE MARS VOLTA nebo třeba i KAMELOT vydaly slušná alba, byť nikterak omračující. S napětím vyhlížím šesté album NEVERMORE – „The Goddless Endeavor“ a taktéž novinky THE HELLACOPTERS, WHITE STRIPES, KORN, PEARL JAM, RADIOHEAD, BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, AMORPHIS, ARCH ENEMY, MACHINE HEAD a TESTAMENT.
Pojďme si udělat takový rychlotest. Napíšu Ti jména kapel a Ty je nějak stručně okomentuj – jak se Ti líbí/nelíbí, jak se vyvinuly, jaké mají nejlepší desky atd…
RUNNING WILD – Měl jsem je zhruba před 15 ti lety velmi rád. A dodnes se mi starší alba líbí. Nejvíc asi „Death Or Glory“ potom „Port Royal“ a „Under Jolly Roger“. Zajímavé v té době bylo, že RUNNING WILD zněli na každém albu jinak, což se o dnešní situaci zdaleka říct nedá. Poslední skvělou deskou je pro mě „Pile Of Skulls“. Myslím si, že už asi zhruba 10 let nemají co říct. V současnosti jde invenčně o velmi prázdnou kapelu.
RAGE – V době kdy jsem hodně poslouchal RUNNING WILD (88-92), byli pro mne RAGE velmi průměrní. Počínaje alby „XIII.“ a „Ghosts“ se mi hodně líbí. Svou pozici pak stvrdili třemi skvělými alby ve své současné mezinárodní sestavě. Viděl jsem je i na živo – je to palba.
CRADLE OF FILTH – Tato hudba jde úplně mimo mne, přijde mi že tu záleží spíš na image a obalu alba než na obsahu hudby. Klidně si to vřeštění odpustím.
IRON MAIDEN – Metalová klasika, skvělá kapela, které ovšem hodně ublížil odchod Bruce Dickinsona a příchod Blaze Bayleyho (prakticky na 8 let zastavení smysluplné činnosti), kterého považuji za přinejmenším průměrného zpěváka nehodícího se pro potřeby IRON MAIDEN. Po návratu Bruce už nejsou na albech tak přesvědčiví jako v dobách nejslavnějších z 80-tých let. Osobně se mi nejvíc líbí v rozmezí alb „The Number Of The Beast“ 1982 a „7 th. Son Of A 7th. Son“ 1988. Jejich první období s Paulem Di Annem mám také moc rád, rozhodně radši než to, co předváděl Bayley.
ARAKAIN – česká metalová klasika, nikdy jsem je moc neposlouchal i když první album mám dodnes v regálu. Petr Kolář byl lepší zpěvák než Brichta. Nováček za mikrofonem také nezní špatně, uvidíme.
MŇÁGA A ŽĎORP – slyšel jsem jen pár skladeb, na mě příliš melancholické až depresivní.
GAMMA RAY – Kai Hansen v post-HELLOWEEN období, kvalitní speed metal. Některá alba jsou lepší některá horší. Nejvíc se mi líbí asi „Sigh No More“ (album které je jiné než všechny, taková mám většinou rád, znamenitý power-hard rock) a „Powerplant“, nejméně asi „Insanity And Genius“.
ALPHAVILLE – popová kapela 80-tých let, 2 hity jinak kde nic tu nic. Na mě až příliš cukrové. Sakra Mildo co mi to dáváš za kapely?
BLONDIE – solidní pop rock Debbie Harry a spol., nic s čeho bych se posadil na zadek, ale do auta doporučuju.
KISS – Hrdinové dětských let, mám je rád (hlavně Paul Stanley je idol jak má být). Líbí se mi v období s maskami i bez. Na živo jsou skvělí – měl jsem možnost 3krát. U nich jde spíš o show, ale i tak paráda. Doporučená alba – debut „Kiss“ 73, „Destroyer“ 76, „Music From The Elder“ 81, „Creatures Of The Night“ 82, „Lick It Up“ 83, „Crazy Nights“ 87 a „Revenge“ 92.
SMOKIE – znám pár skladeb. Nelíbí se mi tenhle standardní páprdovský výraz 70-tých let. Cítím z toho manžestráky do zvonu a flanelový košile.
STRANGEMIND – Kapela kolegy Ripa. Zádumčivý doom rock s prvky novoromantismu a nové vlny. Zajímavý cinkavý kytarový zvuk, obstojná zpěvačka. Na mne až příliš kláves. Škoda jen té absence vysloveně silné osobité skladby. Na živo když mají den jsou strhující, když ne, jejich set hodně splývá.
Tak hudby už bylo dost, pojďme i k jiným oblastem. Vím, že jsi (nebo jsi byl) velký fanda fotbalu, zejména anglického nároďáku? Jak vidíš jeho současnou pozici ve světě? Podle mě s hráči jako je Terry, Lampard, či Wright-Phillips mají šanci dosáhnout hodně vysoko…
Já to vidím po 40 letech konečně na titul Mistrů světa.
Jak vzpomínáš na 80tá léta, když fotbalu udávaly směr osobnosti jako Maradona, Matthäus, nebo Lineker? Nepřijde Ti, že podobné výjimečné persony už současnému fotbalu chybí?
Fotbal se stal více atletickou, silovou záležitostí. Dnes se prosazují sprinteři co kopou do balonu směr soupeřova brána, dřív se v rychlejší chůzi s balonem tančilo. Vzpomínám nejraději na Michela Platiniho a brazilce Zica. Taktéž na Mistrovství světa v Mexiku v roce 1986.
Jak vidíš naše šance, co se týká MS 2006?
Myslím, že postoupíme. Co se týká samotného turnaje bude záležet na rozlosování skupin. Tipuji že budeme mít Holandsko, které z naší kvalifikační skupiny také postoupí.
Prostor pro náš rozhovor už vypršel, takže tímto bych chtěl Straydovi poděkovat za velice zajímavý rozhovor a také ho požádat o nějaké závěrečné resume a myšlenku dne:
...
Nic? No, škoda – takže to musím udělat já. Doufám, že Strayův profil naše čtenáře zaujal a že i nadále zachovají článkům (i redaktorovi samotnému) přízeň. Myslím, že si to rozhodně zaslouží!
