Obal alba „Mein Rasend Herz“ by snad mohl evokovat, že se starobylý koráb IN EXTREMO ocitl v jícnu bouře, která s ním cloumá a žene jej vstříc skaliskům neprobádaných zemí... Ale realita je zcela jiná. Sedm vagantů už nějaký ten rok poklidně brázdí moře, hnáno něžným dechem brízy, daleko od všech mělčin, skalisek a bouří. Namísto mraků na ně vytrvale svítí slunce posluchačské přízně a nějaké vzdálené horizonty, ty je opravdu netrápí. Své už objevili a teď si užívají idylku.

Ne, IN EXTREMO nikdy nebudou neohroženými Drakey metalových oceánů, spíše zkušenými mořskými vlky, kteří to se svojí lodí umí dokonale a žádná převratná dobrodružství ve zrádných koutech světa je nelákají. Poté, co opustili pole do metalu přearanžovaných tradicionálů, na kterém zanechali hrdý prapor jménem „Verehrt und Angespien“, pustili se do vlastní tvorby. Ta sice prezentuje nijak neobjevný bigbít s tvrdými riffy ala RAMMSTEIN, ale bigbít neskonale zábavný a díky instrumentálnímu složení bandu i originální. A pokud se říká, že do třetice všeho dobrého, pak si jako posluchač nedovedu představit lepší příklad než novinku „Mein Rasend Herz“, která korunuje cestu nastoupenou řadovkou „Sünder Ohne Zügel“ a vybroušenou předloňským „7“.

IN EXTREMO mají svůj zvuk a mají svůj patent na dobrou skladbu. Základem je triviální popěvek, doplněný o variace v podání středověkých nástrojů všeho druhu. Betonem skladeb jsou podladěné kytary a moderní úderné riffy. Žádná progrese, ´se rozumí samosebou. Na tomto osvědčeném receptu novinková kolekce vůbec nic nemění, jen přidává ještě špetku hitovosti, na kterou jsme u dusajících škorní německých minnesängrů nebyli zas až tak zvyklí. Například taková „Horizont“, doplněná o vokál Marty Jandové (DIE HAPPY), to je kousek až nezvykle otevřený tvrdšímu mainstreamu. Nebo pilotní singl „Nur Ihr Allein“, který má vesele bezduchý punk rockový základ, naštěstí doplněný variací na středověký tradicionál. Vzdušnější rockový zvuk zdobí i zavírací hříčku „Spielmann“, která si pohrává s netypicky rošťáckou stylizací, jak by poznamenal bratr žurnalista Stray. Zkrátka vize předchozí řadovky pokračují a doufám, že i nadále pokračovat budou.

Jenže ona chytlavost, která se člověku vpije až do kostní dřeně, je typická pro téměř všechny skladby alba, které působí opravdu zatraceně vyváženě. Hodně mu prospívá opatrné šátrání po zvucích ze vzdálených krajů. Albionem navoněný „Liam“ patří mezi nejsilnější položky kolekce a hodně mu pomáhá i hostující Rea Garvey (REAMONNS), jehož vokál tvoří s chrchlákem Das Letzte Einhorna osvěžující kombinaci. Exotikou dále zavoní i „Singapur“, opravdu chytlavé propojení orientálního motivu s typickým středověkým zvukem dud a melancholickou atmosférou stesku po domově. Za parádní disciplínu alba mám skladby „Poc Vecem“ a „Macht Und Dummheit“. Obě se začnou rýsovat až po více posleších – ta první je netypicky vymazlenou kompozicí s poněkud jinakou atmosférou, ta druhá zase zřejmě vůbec nejlépe „zmetalizovaným“ tradicionálem, pod který frkli IN EXTREMO svoje iniciály. Tradiční kousky najdeme mimochodem tři: esem v rukávu je čistě akustická jarmareční hitůvka „Tannhuser“ a červenat se rozhodně nemusí ani „Wesserbronner Gebet“, která kombinuje akustiku s hutnými výjezdy kytar.

A vůbec, je mi skoro líto skladeb, které jsem nejmenoval. „Mein Rasend Herz“ je snad první nahrávkou IN EXTREMO, kde mi žádná skladba vysloveně nepřipadá nadbytečná. Od úvodní šlapavé hymny „Raue See“ probíhá plavba tak, jak si dálek chtivý cestovatel přeje. Otázku, zda se jedná o nejlepší počin německých historiků, si laskavě strčte za klobouk s pérkem sojčím. Čas ukáže, ale momentálně jsem tomu plně nakloněn.