Ač nerad, musím konstatovat, že na Metalmanii se pomalu stávám čímsi jako černou ovcí. Budu se to snažit změnit... Mám široký hudební záběr, od irského folku přes speed až po extrémní grind a necítím se ani náhodou prosáklý komerčním byznysem. To jen tak na okraj. Poslouchám i black, ač nikdy nechci klesnout na úroveň Blackmoona ze SPARKu, který má články prokvetlé výrazy jako "Satanžel" a "můj nejdražší vnitřní démon" (tak bacha, hošku, Blackmoon je můj oblíbený žurnalistický kozel :-) – pozn. Marigold). Nejsem žádnej satanouš co si libuje v pentagramech...

Teď Vám přináším recenzi na album německých dudáku IN EXTREMO. Musím říct, že jsem o nich neslyšel vůbec nic, než mi je bratránek přinesl z Rokle se sdělením, že "se mi to snad bude líbit." A měl zatracenou pravdu. Nevím jak moc jsou IN EXTREMO v Německu, z něhož pochází, populární (věru velmi – Mar.), ale to co předvedli na albu "Verehrt und Angespien", je podle mne skvělé. Jedná se o soubor se sedmi členy, z nichž dva hrají na dudy. A dudy dávají tomuto albu krásný, středověký nádech, velmi často jsou zde jako vůdčí nástroj. Kombinace dud s kytarovými riffy je něco skutečně úžasného. IN EXTREMO představují správnou volbu pro každého, kdo má rád středověké balady a gotický metal. Booklet představuje hezkou práci, jen jsem se musel pousmát nad tím, že muzikanti jsou na něm vyobrazeni ve skotských sukních ze železa a občas různých částech zbroje. Já bych tedy železo na holé kůži nosit nechtěl.

První track je napůl intro, zpívané v němčině (stejně jako většina alba) a dudy zde ještě nemají takový spád. Příjemně navolí atmosféru, která se spustí později. Druhý track "Ich kenne Alles" je již prvním dudáckým maršem, příjemným, leč asi s nejslabší melodií na albu. Dát ho na druhé místo za první song asi nebyl nejlepší nápad... Třetí "Herr Mannelig" zpívaný ve švédštině je krásná středověké balada o setkání rytíře s čarodějnicí. Čtvrtá "Pavane" s téměř hardcoreovými kytarami připomíná Rammstein. "Spielmannsfluch" je krásně podbarvená dudáckým sólem.. ano, díky IN EXTREMO si dudy jako nástroj určitě zamilujete.. "Weiberfall" je temně plíživá věc s téměř rammsteinovskými kytarami a vůbec celým zpěvem a celkovým vzhledem se velmi podobá Beranidlům. "Miss Gordon of Gight" je krásná instrumenálka pro dvě španělky s gotickou, středověkou atmosférou, prostě krása. "Werd Ich Am Galger Hochenzglogen" má úderný kytarový riff spojený s dudami a z písničky se stává skvělá "skákavá" záležitost, kterou jsem si totálně zamiloval. A tak dál a dál...mohl bych se zmínit ještě o španělsky zpívané "Santa Maria" a halekačce "In Extremo"...druhá část alba mi přijde v celku lepší než první. Němci IN EXTREMO představují celkem správnou volbu, mají originální zvuk a velmi dobře se poslouchají. Jsem zvědavý na další alba, němečtí dudáci mě rozhodně nenechali chladným...