Sledujete aktuální dění v SAVATAGE, respektive činnost jednotlivých členů na vlastní pěst? Nezdá se vám trochu podezřelé, že již drahný čas připravovaná deska je stále v nedohlednu a přednost dostávají kreativitu rozmělňující projekty? Jestliže „Bolest Jeníka Olivy“ ještě měla několik světlých okamžiků, pak tuctový „hevík“ Chrise Cafferyho na desce „Faces“ rozhodně ne a nabízí se otázka nakolik je osazenstvo spokojeno s výkonem „náhradního?“ zpěváka Damonda Jinivy, když jej zřejmě ani nehodlá vpustit za studiový mikrofon. V tomto kontextu pak jistě působí pikantně i dávná zprávička o tom, že vlastně celá bývalá sestava CIRCLE II CIRCLE nahrála desku JON OLIVA´S PAIN „Tage Mahal“. Že by (ne)nápadný tlak na mistra Stevense? Vždyť co si budeme nalhávat, to místo by pro něj jistě bylo okamžitě uvolněné.
A co že mají předchozí spekulace společného s ? Inu, jde přece o projekt principála Olivy, kterého v triumvirátu doplňují ještě producent Paul ´O Neil a Robert Kinkel. A možná i tahle nová deska TSO slouží jako další odklad pro SAVATAGE. I když, popularita této vánoční atrakce především v Americe se může hvězd dotýkat, vystupují s nimi ta největší muzikálová esa, čili dlouhé tři roky po posledním studiovém zápisu s konceptem Beethovenovy pekelné noci se další zářez na pažby zúčastněných dal očekávat. Navíc před vánoční nákupní horečkou, že?
A už název celého alba jasně říká, kudy se labyrintem not bude ubírat hudební složka. „The Lost Christmas Eve“ má totiž uzavřít vánoční příběh načatý prvními dvěma počiny seskupení a tak se pochopitelně i muzikální náplň nese v zasněženém, jen mírně přitvrzeném, duchu Vánoc, mrazu a nestárnoucích koled. Ovšem pokud si teď všichni představíte kolovrátkové popěvky, které na nás chrlí televize a které tolik otravují svým stupidním provedením kupříkladu v obchodních domech, pak jste vedle jak ta jedle. Autorské trio je natolik zkušené, že když už někde popustí uzdu vánočního kýče, ihned se to snaží odčinit. Vezměme si za příklad po sobě následující skladby „Remember“ a „Anno Domine“. Zatímco první by mohla sloužit jako vzorová koleda pro dětský sbor, zvony a rytmičák králíčka Azurita, druhá dospělá, ač nezastírá sváteční původ, jasně demonstruje jedinečné schopnosti celého realizačního týmu. Pochopitelně, ne všude se zpívá, na úspěch instrumentálky „Christmas Eve“ se jasně snaží navázat třeba taková „Siberian Sleigh Ride“, když v úvodních sekundách šokuje parafrází na nesmrtelné „Rolničky“, najdeme zde ale i jen kratičké hříčky typu trubačské „Christmas Concerto“. A nejlepší skladby? Rozhodně bych se přimlouval za titulní muzikálovou kompozici, „černou“ feelingovku „Christmas Nigh In Blue“ s bezvadným klavírkem, stoprocentně proaranžovanou a vygradovanou „Wish Liszt (Top Shop Madness)“ či fórek v podobě ostrého (rozuměj v rámci jinak spíše klidné dramaturgie) sólování „Christmas Jam“.
Nebudu zastírat, že ne z celé desky jsem odvázaný. Přeci jenom větší pestrost a Vánoci ne tolik omezený rozptyl příběhu Beethovenovy nezrealizované desáté symfonie mi byl o dost bližší. Jenže vezmeme-li album jako záležitost ryze sváteční, na kterou musí být ta správná nálada, dostáváme se někam úplně jinam. A upřímně, jestli by takhle mohlo vypadat album vhodné pro příchod Štědrého dne s následnými oslavami, pak já jsem pro všemi deseti. Tak tedy, rychle zhltnout večeři a vzhůru ke stromku! Doufám, že jste nezlobili...
