Bostonští AVIATIONS se stávají jedním z letošních překvapení. Pro mě donedávna neznámá skupina se přitom pyšní poměrně dlouhou historií, která sahá až do roku 2011, kdy se tento projekt zrodil na Berklee College of Music. Již debut "A Declaration of Sound" (2012) byl dílem šikovných hudebníků a i takto zpětně jsou z něj cítit značné ambice v oblasti instrumentálního provedení a cit pro melodičnost i dramatičnost. Skladatelské dovednosti a suverénnost provedení ale skupina evidentně pilovala a po pauze od předchozí desky "The Light Years" (2018) tu je s materiálem, který vyrostl do profesorských rozměrů. Když k tomu přičteme i značný progres, který se svým hlasem dokázal udělat zpěvák Adam Benjamin, na debutu a částečně i na druhém albu ještě nebyl stoprocentní, tak tu máme materiál hýřící kreativitou s opravdu virtuózním provedením.
"Luminaria" je totiž albem, které nabízí vynikající alternativní crossover prog. To slovo crossover zdůrazním, neboť svou progresivní hudbu AVIATIONS nesvázali žádnými stylovými pouty, naopak i v porovnání s předchozími počiny se skupina rozmáchla opravdu doširoka. A je odzbrojující, jak po skladatelské stránce dokázali skloubit široké spektrum výrazů, od jemných rockových poloh přes math rockovou rozdováděnost až k djentové nespoutanosti. Občasně se vyklube na povrch i post hardcore hravost ve stylu THE MARS VOLTA, ke které měla skupina ostatně blízko především na předchozích deskách. K tomu kontrastní, někde chlácholivě melodické, jinde i ostré a nekompromisní vokály. A aby toho nebylo málo, nechybí ani trocha překvapivých prvků, třeba v klasicistním stylu preludující klavír či až poprockově hitové linky. Už na první poslech příjemně plynoucí skladby jsou bohaté a vyhýbají se tradičním šablonám, takže jsou současně i trvanlivé. Prostě se to jen tak neoposlouchá, naopak roste s každým poslechem.
Ale především je to vkusně složená hudba plná nálad, melancholických i emotivních aranží, a když už je té jemné až nasládlé citlivosti příliš, dokáží do toho AVIATIONS i pořádně šlápnout, třeba občasně v dlouhé "Coma" nebo nespoutané "Legend", kde je až fascinující funkčnost kombinace djentově drsných kytar s klavírními party a variabilně se měnícím vokálem, který zde trochu netypicky aspoň na chvilku sklouzne i do hodně hrubé metalové polohy. Jinak se vokalista Adam Benjamin předvádí spíše jako citlivý melodický zpěvák, který rozhodně ví jak se svým "nástrojem" zacházet. A jeho schopnost měnit stylové polohy je příjemná svou samozřejmostí, s jakou mezi nimi přechází. A to od jemně chlácholivé jako vánek klidné interpretace až po silově vypjaté, přesto sebejisté linky. Vyzrálost skupiny dokladuje i fakt, že je složena ze členů s bohatými zkušenostmi, basák Werner Erkelens je ten basák z britských MONUMENTS, James Knoerl, člen thrash/deathových DEATH´S EMINENCE, jinak učitel hry na bicí, funguje i jako studiový hráč, takže má na kontě participaci na spoustě nahrávek stylově různorodých interpretů, například THE ANCHORET, klavírista Richard Blumenthal pak třeba hostoval u stylově spřízněných THRAILKILL.
I díky tomu je poslech alba "Luminaria" vlastně takovou objevnou cestou, na které se potkáváme s množstvím forem i nálad, šlapeme po pevných stylových cestách, ale i jakoby balancujeme na hranách mezi kontrastními polohami. A pokud bychom chtěli hledat přirovnání k jiným interpretům, bylo by to na jednu stranu těžké, protože projev AVIATIONS je velice svérázný a těžko zařaditelný, na druhou stranu si tam snadno můžeme najít motivy, variace a postupy, které používají skupiny jako LEPROUS, TESSERACT, THE MARS VOLTA, HAKEN, MONUMENTS a spousta delších. Je to daň za skutečnost, že Američané jsou tak bohatí ve své otevřenosti a nebojí se originálním způsobem zpracovat jakékoli inspirace. A jelikož to umí jak po instrumentální tak kompoziční stránce, je z toho dílo opravdu výrazné.
