Na Korn jsem měl rád právě zvuk a styl hraní na basu a zvuk kytar. Jenže tady jde o to, že Fieldy do toho řeže aniž by to mělo hlavu a patu, navíc všude stejně a pořád, dříve střídal klasickou hru a bouchání do strun, což skladbám dávalo šmrnc. Poslechněte si starší alba a rozdíl musí slyšet snad každý, nebo jsem tedy naprosto mimo a hluchý víc, než bych čekal. A kytara... no nemá cenu mluvit. To, že nahráli album postaru analogově, neznamená, že se vrátili ke kořenům. Až po album Unt. bylo každé album trochu jiné, někam se posunovalo, takže nejsem odpůrce experimentů a progrese, ale ani "návratu ke kořenům", ale skutečně nechápu, jak se tohle umělecké dílo může někomu líbit. Sicky, u mě to bylo podobně, akorát, že ten pocit přišel už při třetím poslechu. Ale co, můj názor stejně nic neznamená, tak si to užívejte. Já si raději pustím Clawfinger či Coal Chamber nebo "staré" Korn.