KoRn se v mých očích na Untouchables vytáhli. Oproti předchozí tvorbě je nahrávka mnohem rozmanitější, stavba a aranže skladeb jsou vrstevnatější a propracovanější a album jako celek je především jaksi rockovější. Tím nechci tvrdit, že je lepší či horší než předchozí alba, ale je pro mne příjemně jiné. Davis zde naplno vyzrává ve vynikajícího rockového zpěváka a není již nucen, jak tomu bylo v mládí, upozorňovat na sebe různými, samozřejmě velmi atraktivními, hlasovými eskapádami. Práce (a to dobrá) producenta Beinhorna je znát od samého začátku až do konce a musím říct, že miluji zvuk toho kotouče!!! Je vpravdě monstrózní a mohutný - skutečný zvukový luxus.
Těšil jsem se tedy na následovníka a byl jsem zvědav jak další krok vpřed v genezi výrazu KoRn bude vypadat. O to větší bylo mé zklamání po několika posleších TALITM. Nezaznamenal jsem totiž ani krok vpřed, ani alespoň do strany, nýbrž možná trochu zbabělý a pohodlný krok zpět, tah na jistotu, tzv. malou domů. Možná to bylo způsobeno onou údajnou neuspokojivou prodejností Untouchables, která ale dle mého názoru nebyla způsobena kvalitou nahrávky, leč faktem, že materiál byl ke stažení na internetu již nějaký snad necelý půlrok před oficiálním release datem. Je pravda, že věci z TALITM jsou nejspíše vesměs koncertně vděčnější, ale osobně bych 100x raději uvítal uměleckou progresi souboru nežli přizpůsobování se prodejním číslům a bohužel i názorům mnoha fandů, aby "vydali zas ňáký album jako za starejch časů vole!" To se Korn tak docela (naštěstí) nepovedlo, ale přesto je znát, že vyslyšeli ono volání určité skupiny fans po ustrnutí na mrtvém bodě. Chápu, že právě fanoušci živí kapelu, ale sdružení jako jsou KoRn snad už finanční situaci nijak tragicky řešit nemusejí.