Jo Damnation and a Day je dobrá deska. Bohužel jedno z mála mojích originálních CD, koupených v dobách mého CoF poblouznění. Deska rozvíjí styl Midianu a nutno říct, že velice poutavě, na druhou stranu někdy možná trochu kýčovitě a prvoplánovitě. Zřejmě poslední kvalitní nápady zde vystřílel vrchní zkladatel Paul Allender. Škoda některých lacinějších heavíkových riffů. Bohužel v pozdějších dobách se až moc projevila absence skvělých hudebníků jakými byli ve své době Gian Pyres či Stuart Anstis. Nejsou pořádní lidi, není pořádná hudba, tak to chodí. Ještě že na Damnation lze najít několik skladeb, které se v konkurenci starých pecek neztratí, i když atmosféra a postupy jsou samozřejmě poněkud jiné. Kousky jako The Promise Of Fever, Hurt And Virtue, Presents From The Poison-Hearted či závěrečný epilog The Smoke Of Her Burning patří k tomu nejlepšímu. Damnation uzavírá jednu velkou éru kapely. V posledních letech šli do potředí spíše finanční zájmy a popularita. Posledním "uměleckým" výkřikem je Nymphetamine, kde se ještě něco povedlo. Poslední Godspeed není určitě tragický, ale dobrých nápadů by člověk spočítal na jedné ruky, k té desce se opravdu nemám proč vracet. Když si chci dát CoF, tak šáfnu vždy po osvědčených nezapomenutelným kouskům z dvojice Dusk a Cruelty, případně Vempire, sorry Midiane, dobrá hudba, ale rok poslechů někdy kdysi v pubertě mi stačil. No dost už, moc jsem zafičel nahulený.