VLOŽIT DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK

Děkuji a jsem rád, že se článek líbí:-) Chystají se další.

Herr-šif-safr-loď, to je pomlázka.
Díky za (6-ti minutový) exkurz do časů, kdy jsem ještě míval vlasy. Nedávno jsem svých několik CD SOUNDGARDEN taky projel a s podobným pocity jako Dalas založil zpět do police. Jedna věc, kterou bych tu rád podtrhl je to, že v rámci celého alba „Black Hole Sun“ opravdu nezaujme tak, tak jako při té masivní singlové promo masáži a ta, že tehdá tedy byla. Je to jen jedna z čárek na tomto uhrančivém depresivním partesu.
Vše důležité jest zde náležitě odprezentováno a za sebe bych ještě dodal, že i tohle album, resp. jeho booklet, a mnoho dalších z té doby, přispělo při procvičovaní překladů. Byly to opravdu dost jiný časy.
Alive in the Superunknown. First it steals your mind and then it steals your soul.

velka laska

Dlho sa už chystám vypočuť tento album, tak snáď tento rok sa k tomu konečne dostanem :)

Ten album som si kupil ako fagan. Recenziu citam ako (takmer) dedo :) Vdaka za nu.

Musím na to album mít vyloženě náladu, ale o to víc si pak ten masivní zvukový dekl užívám. Skladba zmiňovaná v úvodu článku, jest zrádnou vábničkou. Alespoň tak ji dnes vnímám, protože zbytek materiálu mi dal - přiznávám - docela zabrat. „Black Hole“ Sun mě doslova přilákala k okraji králičí nory. Tam dole jsem pak objevil zcela nový svět.

Opravdu specifický zvuk nahrávky, jaký se v devadesátých letech podařil vytvořit snad ještě Anthrax, Tool, Manic Street Preachers a několika dalším hudebním tělesům (v undergroundu se vůbec neorientuji). Nemyslím ani tak vyzněním, ale okamžitou rozpoznatelností. Do nahrávky se v mém případě pronikalo těžce, ale vynaložené úsilí se vyplatilo. Z pomyslné „čtyřky“ ta umělecky a vlastně i technicky nejnadanější.

Vše ostatní shrnuje článek, který je mimochodem parádní.