Dokázali vzít letní prázdninovou atmosféru a dokonale ji přetavit do matematické instrumentálky. Je až s podivem, s jakou lehkostí tato kalifornská omladina dokáže předkládat progresivní a technicky nápadité pasáže bez toho, aby se vám z jejich složitosti začala točit hlava. Tam, kde ostatní „pidliky“ nahrávky, kolem kterých létají parciální zlomky, vyžadují soustředěný poslech a šálek zeleného čaje, si CHON vystačí s pár letními koktejly pro zlepšení nálady. Málokterá kapela dokáže zabalit progresivní instrumentální hudbu do tak obrovské hmoty z čiré bezstarostnosti. Dá se tedy říci, že CHON i na posledním albu dělají to, v čem mě přesvědčili a zaujali na minulé desce „Grow“. Jejich hudební feel je bezedným zdrojem prosluněného optimismu.
Kapelu od minulé desky opustil basák se sympatickým jménem Drew Pelisek a uvolnil tak místo, na které se po šesti letech vrátil Esiah Camarena. Tím se klan rodu Camarenů ve skupině rozrostl na tři členy, takže je záhodno mluvit o rodinné kapele. V použití basy se ale příliš nezměnilo. Co lze pozorovat, jsou změny ve zvucích, se kterými si kluci více hrají. To se týká jak kytar samotných, tak kouzlení s celkovým soundem nahrávky. Co opět nedokážu překousnout, jsou pokusy vpašovat do skladeb celkem zbytečný zpěv.
„Homey“ je deska, kde se hravost, lehkost, radost z hudby a nekonvenční postupy snoubí s instrumentální ekvilibristikou. Opět se jim povedlo vytvořit nahrávku, která je nakažlivě milá.