DOGMA ART jsou legendami brněnské rockové scény a tudíž pojmem, bez něhož bezpochyby nelze sestavit kompletní přehled o moderních dějinách tuzemské tvrdé hudby. Sami o sobě říkají, že hrají „new hard“, tedy něco jako hard rock v jakémsi speciálním balení, ale my metalisti o tom samozřejmě víme své. Za více než čtyřicet let existence kapely, která se může pochlubit skutečnými hity typu „Rána opilců“, „Fakt že jó“ nebo pozdější „Náhodou“, však její diskografie čítala ke konci loňského roku pouhé čtyři nahrávky, z toho navíc jen dvě ve formátu řádné studiové desky.
To se však změnilo hned na startu roku letošního, kdy po předlouhé době vyšlo album se symbolickým názvem „Vzkříšení“. Jeho úkolem je napsat další kapitolu v kronice skupiny, která v současnosti tvoří a hraje v sestavě, jež se datuje až někam do roku 2008, kdy se k jejímu jádru, tvořenému zpěvákem Ladislavem „Obludárium“ Škaroupkou, kytaristou Michalem Kuglerem a baskytaristou Milanem Vajgrtem (naposledy také TITANIC) přidal tehdy ještě jako host i syn prvně jmenovaného, bubeník Martin „Marthus“ Škaroupka (rovněž TITANIC a samozřejmě hlavně CRADLE OF FILTH). Což je mimochodem poměrně unikátní situace, co myslíte, když se takhle v podobně úspěšné kapele potkají otec a syn.
Netuším, nakolik nové album ovlivnila právě přítomnost posledně zmíněného bubeníka, který je u domovských CRADLE OF FILTH zodpovědný i za hudební stránku věci, ale fakt je, že první dojem, který si z alba odnesete, je jakási jeho „nakopnutost“. DOGMA ART působí pod taktovkou Marthusových rytmů, brejků a nezřídka užívaných dvou kopáků v dobrém slova smyslu jako z řetězu utržení, což má ve spojení se silnými kytarovými a zpěvovými motivy sílu přímo medvědí. Jinými slovy, jsme tady přesně svědky něčeho, co jsem zlehka naťuknul už výše – v jádru hardrockoví DOGMA ART regulérně přešlapují do metalového hájemství, což jim jde nesmírně k duhu, neboť to zároveň rozhodně nelze hodnotit jako jakési nedovolené počínání.
Jasně to deklaruje hned otvírák „Hra a král“, který je emotivním výtryskem energie, proudícím zde vlastně úplně ze všeho. Z neotřelého nápadu, z určujících bicích, z krásného a vynalézavého kytarového doprovodu či ze svojského projevu Škaroupky staršího. Že je tím pádem skladba notně výrazným kusem už asi není nutno zdůrazňovat, stejně jako to pak platí i o dalším dění na albu. Mezi jeho deseti skladbami není žádná, co by postrádala nějakou svoji vlastní duši, žádná, co by neměla oprávněné ambice vás svým nakažlivým hard/metalovým potenciálem navnadit a pak už nepustit ze spárů. Protože kam se tady podíváte, tam to zkrátka „žije“, ať už se bavíme o parádních refrénech („Prostor a čas“, „Kolotoč radosti“), až „sabbathovsky“ nosných náladách („Vzkříšení“, „Soud“), dalších variacích na metalové nálady („Hodiny času“, „Návštěvník“) anebo ve všech směrech naprosto skvělých „Zatracený dílo“ a „Cesta života“, ztělesňujících až krystalicky čistou radost z obyčejného hraní jako takového.
Vzkříšení DOGMA ART, má-li k němu tedy titulek alba odkazovat, mělo jistě více než jen symbolický smysl. „Vzkříšení“ coby album napěchované životaschopnou a originální tvrdou autorskou muzikou o tom totiž mluví řečí naprosto jasnou a srozumitelnou.
