TARAXACUM - Spirit Of Freedom
I když je toto album již rok staré, dosud se tu v recenzi neobjevilo, ale protože se jedná o album kvalitní s dobrým obsazením, tak si myslím, že za recenzi rozhodně stojí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako loni, tak i letos jsem se vydal se svými slovenskými kamarády na italský festival Gods Of Metal. Letos byl rozdělen do dvou dnů a sliboval velké jména jako např: Halford...
Ohledně místa konání koncertu, si musíme pouze povzdychnout. Všechny jarní koncerty Edguy byly totiž pro malou výtěžnost zrušeny (tedy i dva české a jeden slovenský).
Těžká váha na poli tvrdých kytar pokračuje v krasojízdě. Po předchozím albu ověnčeném Grammy byla očekávání velká. Devátá deska v pořadí a první s Coady Willisem z MELVINS a BIG BUSINESS za bicími u mě stále roste. Je primitivní a sofistikovaná současně.
Spojení několika méně známých hudebníků britské prog scény a je z toho příjemné album hýřící vzdušnou prosluněností, krásně melancholickými náladami i dostatkem kreativity a drivu. Zde nápady, promyšlené aranže ani příjemné melodie nechybí.
25 let na scéně, desáté album. Žánrově žádná odbočka, opět je to brutálně heavy i v rámci žánrové hranice doom metalu a stoneru. A není to jen neandrtálská riffařina. Stojí za to pozornost věnovat i všem zvukům na pozadí a výraznějším vokálům.
Američania opäť načreli do melancholických nálad v spomalených tempách ťažkých riffov v rockovom opare. V závere nahrávke dochádza dych, napriek tomu sa jedná o príjemne temnú náladovku po slabšom predchodcovi.
Plodní melodickí „progresívci“ zo Švédska dokazujú, že je na nich spoľahnutie, a po dvoch rokoch sú tu s novým albumom. Nahrávka má hutný zvuk, epické aranžmány, silné refrény. Nie je tu hit vedľa hitu ako na „The Atlantic“, ale aj tak lahoda.
Dodo s 9 autorským albem do nejslavnějších vod už zřejmě nevkročí, despekt si ovšem nezaslouží. A krom skladeb jako "Nevidět zlo", "Naděje" či "Andělé a démoni", z nichž krásně dýchá starý VITACIT, patří palec nahoru i hrubozrnnému zvuku a produkci.
Ještě se vám nezajídají švédské kapely skoro-dědků, které se slzou v oku vzpomínají na časy, kdy dívky byly švarné, muži plní mízy a metal plný vlasů? Vložte se do rukou Nestor. Kudrnaté, sympatické a trochu příliš uvzdychané 80s retro vám nejspíš sedne.