V roce 2019 jsem nevědomky prokaučoval slušnou řádku koncertů. Jedním z nich, který si vyčítám určitě nejvíce, je vystoupení YAUTJA. Už jsem to tu několikrát psal, ale rád to zopakuji. Fluff Fest měl často velmi šťastnou ruku v tom, že dovezl kapely, které po krátké době poté, co byly k vidění na rokycanském letišti (nebo dříve v Plzni), začaly rychle stoupat vzhůru. Přerostly malý hardcoreový festival a následně headlinovaly ty největší metalové open airy. Jen namátkou: CONVERGE, AMENRA, CODE ORANGE, WALLS OF JERICHO, WAR FROM A HARLOTS MOUTH a takto bych mohl ještě dlouho pokračovat. Jednou z takových nenápadných kapel byla i YAUTJA v onom roce 2019. Ta měla už tenkrát dobře nakročeno. Jejich novinka je přeci jen ale průlomem v kariéře. Hlavně v tom, že desku „The Lurch“ zdobí nálepka kultovní stáje Relapse Records.
I přes zdánlivé mládí nashvillské trojky funguje YAUTJA už deset let a tvoří ji relativně protřelí hudebníci. Žánrově jde o kapelu, která k sobě šroubuje grindcore se špinavým bahnem. Výsledkem je nestálý kaleidoskop zuřivých riffů a zběsilých rytmů. I přes solidní technickou úroveň si trio uchovává značnou míru syrovosti a dřevorubectví. V tomto ohledu následuje YAUTJA kapely, jakými jsou TRAP THEM, DEAD IN THE DIRT nebo SOILENT GREEN.
Říká se, že dobrý bubeník je půlka kapely. Tyler Corbun jako by chtěl svojí hrou říci, že dobrý bubeník je mnohem více. Právě to, jak pracuje s přechody, nesmlouvavými sypanicemi a kopákovými vpády, dělá z desky velmi výjimečnou událost. I přímočaré kytarové pasáže dokáže nakrouhat tak, že ztrácíte orientaci. Jeho hra velmi výmluvně naleptává pravidelný rytmický řád bez toho, aby na sebe zbytečně upozorňoval. Přesně cílí na místa, kterým dokáže svou hrou dodat neokoukanost, ale současně i ví, kdy se stáhnout do pozadí a působit téměř minimalisticky.
„The Lurch“ je explozivní smršť. Devastující sonická bouře, která na své cestě nasála deathmetalovou důraznost a kombinuje ji s noisecoreovou nečistotou na samotných hranicích extrému. Pomalejší pasáže mají nepříjemnou lezavost a hnilobný smrad a ty rychlé vám svojí turbulentní rytmikou způsobí bolehlav. K posluchači je deska lehce bezohledná a nesnaží se mu nijak pomáhat. Ve srovnání s mladší generací na extrémní scéně, kam lze počítat třeba spolky, jakými jsou švédští GOD MOTHER, působí YAUTJA mnohem obludněji, syrověji a humpoláčtěji.
A když už jsme u těch oblud, zastavme se u názvu kapely. „Yautja“ je označení pro rasu mimozemských lovců, které v roce 1987 proslavil film s Arnoldem Schwarzeneggerem. „Yautja Prime“ je pak domácí svět predátorů se svítivě fosforovou zelenou krví. Za název tedy velký palec nahoru. A za hudbu? Vlastně taky.
