BLIND GUARDIAN - A Night At The Opera

BLIND GUARDIAN - A Night At The Opera

BLIND GUARDIAN - A Night At The Opera

BLIND GUARDIAN - A Night At The Opera

Další legenda leží břichem vzhůru, další kult rozmetán v prach, další naděje pošlapány necitlivým pařátem otupělosti. Přesně to, čeho jsem se obával už v recenzi na singl krefeldských úderníků, totiž nastalo. BLIND GUARDIAN definitivně propadli kouzlu vlastního studia, místo vymýšlení pověstných killer melodií vsadili na maximální proaranžovanost a výsledkem 14 měsíčního snažení je pejskokočičí dort, ode všeho moc a vlastně skoro nic k jídlu. Neříká se mi to lehce, ale máme tady zklamání roku hnedle v březnu.

A přitom úvod je tak slibný. Jednička "Precious Jerusalem" a dvojka "Battlefield" jsou výborné šlehy. Tak jak to mají králíčkové rádi, ostré kytary, spousta změn, výrazné a hitové refrény. Jenže to je skoro všechno. Dvě strany mince, rub a líc. K tomu povedenému ještě bezesporu patří skočná polobalada "The Maiden And The Minstrel Knight" a předposlední "Punishment Divine". Kdyby takhle vypadal singl, jásot by nebral konce. Jenže tracků je deset… Desce naprosto chybí atmosféra, každá skladba má všechno co ostatní, složené páté přes deváté, takže se vytrácí momenty překvapení a barevnosti. Když vám navíc riff třetí "Under The Ice" připomene rytmickou formulku načrtnutou v "Jerusalemu", dostáváme se k další kapitole - a tou je vykrádání sebe sama. Skutečně ostatní skladby více než je zdrávo citují z formulek skupinou již v minulosti použitých a byť se v každé najde několik povedených míst, jako celek nepůsobí zrovna nejzdravějším dojmem. Není ani silného refrénu, který by vatu kolem utáhl. Co je potom platné, že je zpívá milion hlasů přes sebe ve čtyřhlasech?

Zvuk je oproti singlu mnohem lepší, živější, dravější. Občasné záchvěvy samplů tepou vespod a celou nahrávku budí k životu. Probraly se i škopky, když Thomen šlapáky v rychlovkách nešetří a třebaže z něj už asi nikdy nebude žádný „profesor“, občas vytasí i zajímavou figuru. Škoda jen, že symfonické klávesové prvky skupina nenahradila živými nástroji. Takto chvílemi působí přece jen hodně synteticky, v neprospěch věci. A opět mám výhradu k výslednému mixu. Proč, Proboha, stále trčí Andrého kytara tak neslýchaným způsobem? To už se z něj stal skutečně takový narcis, že musí mít svůj nástroj vytažený na úroveň zpěvu!?! A pokud to náhodou nebyl záměr (o čemž silně pochybuji), pak se jedná o hrubou chybu producenta! Něco takového by vůbec nemělo projít a to se raději nerozšiřuji, že vyhrávky vaří z vody a jsou profláknuté až běda! Závěrečná čtvrthodinovka "And Then There Was Silence", známá již ze singlu, navíc jakoby na desku vůbec nepatřila. Odlišný zvuk, mix, kdyby chyběla úplně, vůbec bych se nezlobil. Takhle totiž tříští výsledný dojem napadrť.

A ještě jedno rýpnutí si neodpustím. Tradiční precizní práce na bukletech CD je tatam. To bylo řečí, že skupina není spokojena s prací Andrease Marshala a chystá bombu na novinku. Kde nic tu nic. Přenesete-li se přes kýčovitý obal (otázka vkusu - uznávám), ani vnitřek ničím výjimečným neoplývá (pokud tedy nepovažujete chyby za něco extra…). Lepší zvládne i spousta našich undergroundových grafiků. U Slepých strážců hanba dvojnásobná!

S výsledným bodováním je svízel. Všechno podstatné bylo v recenzi již vyřčeno a výsledné číslo je tak vysoké jen díky porovnání s tvorbou ostatních žánrově spřízněných kolegů. Samotní BLIND GUARDIAN totiž natočili nejslabší desku od dob "Tales From The Twilight World". Bohužel…

 40

Darkmoor

Verdikt

Přeplácané, bez momentu překvapení. Navíc i melodicky skupina už dosti vaří z převařené vody, takže spíše jedno velké zklamání. Ještě že aspoň tři hodně povedené skladby zachraňují ty nevýrazné. Smutné, ale BLIND GUARDIAN s "Nocí v opeře" mírně zabloudili ve vlastním začarovaném kruhu. Najdou cestu ven?

Hodnocení

Autor
7 / 10
Redakce
6,8 / 10
Čtenáři
7,7 / 10

Další informace

Stopáž: 67:04

Produkce: Charlie Bauerfeind
Studio: Twilight Hall, Grefrath (Německo)

www.blind-guardian.com

Sestava

Skladby

  1. Precious Jerusalem
  2. Battlefield
  3. Under The Ice
  4. Sadly Sings Destiny
  5. The Maiden And The Minstrel Knight
  6. Wait For An Answer
  7. The Soulforged
  8. Age Of False Innocence
  9. Punishment Divine
  10. Then There Was Silence

Diskografie

The God Machine (2022)
Twilight Orchestra: Legacy Of The Dark Lands (2019)
Beyond The Red Mirror (2015)
At The Edge Of Time (2010)
A Twist In The Myth (2006)
Live (2003)
Bard Song (singl) (2003)
A Night At The Opera (2002)
And Then There Was Silence (singl) (2001)
Nightfall In Middle-Earth (1998)
Mirror Mirror (singl) (1998)
The Forgotten Tales (1996)
Mr. Sandman (singl) (1996)
Imaginations From The Other Side (1995)
A Past And Future Secret (singl) (1995)
Tokyo Tales (Live) (1993)
Somewhere Far Beyond (1992)
Tales From The Twilight World (1990)
Follow The Blind (1989)
Battalions Of Fear (1988)

Jiné pohledy

8 / 10
Snáď najočakávanejší počin tohto roka sa konečne z ďalekých zemí nemeckých po zastávke v Čechách dostáva aj ku mne. Ako obvykle sa aj tento krát česko-slovenské pošty “blysli“ a niekoľko týždňov avízované promo krefeldských rifobijcov my dorazilo po 7 dňoch. Plný očakávania, ale aj mierneho skeptizmu po prečítaní Darkmoorovej kritikopaľby na hlavy mojich obľúbencov, vkladám nová CD Slepých strážcov do prehrávača a ... ... album otvára na môj vkus trocha neisto prvá sonda “Precious Jerusalem“, ale len do momentu kedy všetky nástroje vezmú za svoje a skladba sa dostane do toho správneho, našľapaného hávu. Striedanie tempa, vkusný orientálny motív a razantný refrén to je asi prvé čo udrie poslucháčovi do uší. Perfekcionalistické vrstvenie zborov a gitár sa vyšplhalo opäť o niekoľko míľnikov vyššie ako na predchodcovi z pred štyroch rokov, aj keď v niektorých momentoch to ide na úkor chytľavosti nosnej melódie. Tú treba viacnásobným dôsledným vypočutím postupne odhaľovať. Hoj nie nadarmo sa vraví, že menej je niekedy viac. V tomto prípade to platí viac než stopercentne. 1. – 3. skladba, ako keby prvoplánovite vystrihnuté podľa pevnej štruktúry: vláčne miniintro, rozbeh, brejky , stoptajmové predely, mohutné zbory a spevné refrény. Už pri prvom počutí sa niektoré melódie zdajú viac než známe. Ak to všetko ešte preplácate hutnou vrstvou aranžmánov, trvá to dobu kým sa prehryziete k jadru, minimálne 10 a viac vypočutí ( vzhľadom na krátkosť času sa mi to ešte plnohodnotne nepodarilo). Ale podobne to bolo aj s “Nightfall...“ 4. šleha “Sedly Sings...“ ma zaujala pre Blind dosť atypickým priam by som povedal hardrockovým úvodom a silným refrénom. Skrátka všetko nám to pekne odsýpa. Samozrejme nesmie chýbať pre strážcov nevyhnutný moment spomalenia v tomto prípade skôr v podobe pseudobalady “The Maiden...“ so záverom, ktorý som doteraz nepochopil. Každopádne je to oproti prvým štyrom songom zaujímavá zmena. Okrem krátkeho úvodu v “Age of false innocence“, ktorý sa nesie tiež v pomalom duchu balád, je celý veľká časť albumu v našľapanom tempe s občasnými vkusnými a progresívne pôsobiacimi brejkami. Celý opus korunuje záverečná zo singlu nám už dobre známa monumentálno-epická pecka “And then there...“, ktorej som venoval priestor v minulej recenzii. Snáď len doplním , že na ANITO je mierne prearanžovaná a zvukovo dotiahnutejšia. Napriek svojej štvrťhodinovej dĺžke a minimálne 25 násobného vypočutiu ma ale vôbec nenudí. Na prvé počutie mierne dutý celkový zvuk nahrávky sa pri precíznom vypočutí javí omnoho čistejší, surovejší a viac živelný. Nemyslím si, že Andyho gitara trčí nejako vehementne v popredí. V mnohých momentoch skôr konkretizuje a dofarbuje hlavný spevový motív, ktorý sa občas pri hutných zboroch stráca. Celej nahrávke vévodia namakané vokály ako sólové(tých skôr ako šafranu) tak aj zborové. Škoda , že len v štúdiu. Kde-tu sa mihne aj nejaký inovátorský prvok napr. sample v prvej skladbe. Skutočnosť, ktorú asi máloktorí z fanúšikov BG docenia je hra bubeníka Thomena. Ten zaznamenáva posun od albumu k albumu a na bicie už nie len búcha, ale môžem smelo povedať, že hrá a svoj nástroj ovláda dokonale. Aj vďaka nemu dosahuje celý album širokú pestrosť. Toto dielo nie je určite záležitosť na jedno vypočutie, chce to riadnu dávku trpezlivosti a sústredenia kým mu prídete na chuť. Na záver si však neodpustím jednu pripomienku, ktorú som sa márne snažil rozdýchať, a tou je obal. V prvom momente po zverejnení som myslel, že ide len o nejakú pracovnú verziu. No keď som zistil, že ide o regulérny cover, dlho som nevedel či je to žart, alebo to pani strážci myslia vážne. Nič proti vkusu, ale Marshall je Marshall škoda slov. Nechápem však prečo nevyužili služby autora singel coveru, alebo aspoň človeka, ktorý im maľoval prvé dve albumy. Zmena je ale života a to aj hudobný...a možno je to len vec zvyku. Ale aspoň pôsobí originálne. Okrem sledovania kultúrneho podujatie v Banskej Bystrici, o ktorom budem v najbližšom čase informovať, som značnú časť víkendu venoval aj starostlivému počúvaniu ANATO. Dospel som k bodovému číslu 8, aj keď to určíte nie je definitívum a ďalšími počúvaniami bude mať moje bodovanie len stúpajúcu tendenciu.
Jeremy | 14. října 2003

 

5,5 / 10
Pro mne osobně velká prohra slepých strážců. Noci v opeře jsem narozdíl od excelentního vpádu noci do Středozemí vůbec nepřišel na chuť, tenhle hudební dort je stejně přeplácaný, překombinovaný a kýčovitý jako jeho obal. Kompozice doslova přetékají nápady a snahou po bombastickém vyznění, ale celek se tříští a zanechává mi v ústech jen podivně nevyhraněnou pachuť. Raději jsem zapomněl...
Marigold | 13. října 2003