Ano, je to tak, stejně jako CELTIC FROST mají své „Cold Lake“, CARCASS své „Swansong“ a CRYPTOPSY „The Unspoken King“, mají i MORBID ANGEL album, které můžeme zcela po právu otitulovat přívlastkem „kontroverzní“. Kdo by si to byl pomyslel, vždyť v kontextu návratu staronového frontmana Davida Vincenta se jednoznačně čekal příklon k tradičním hodnotám, záznam, který dosadí floridskou ikonu zpět na žánrový trůn, „Domination“ pro rok 2011. Jenže, nestalo se tak, devátá studiová deska „Illud Divinum Insanus“ se nese ve znamení nečekaných (neřku-li pak přímo šokujících) experimentů, jež svou kvantitou a intenzitou doslova a do písmene popírají snad všechno, co MORBID ANGEL od roku 1986 vytvořili.
Podobně zásadních změn doznala i sestava kapely, když z posádky odpovědné za osm let starý monolit „Heretic“ zůstal na svém místě jeden jediný muž – otec zakladatel, Trey Azagthoth. Pod jeho dohledem se do MORBID ANGEL vrací již zmíněný marnotratný syn Vincent, sedmistrunnou kytaru bere do ruky (poměrně hodně překvapivě) Thor Anders Myhren (MYRKSKOG, ZYKLON) a konečně na čestné místo bůžka nekonečného zástupu deathmetalových bubeníků, Peta Sandovala, usedá zkušený Tim Yeung (mimo jiné HATE ETERNAL, DIVINE HERESY, VITAL REMAINS, COUNCIL OF THE FALLEN, DECREPIT BIRTH, AGIEL...).
Ale teď už pojďme zpět k věci, právě totiž doznělo celkem úsměvné intro „Omni Potens“ a MORBID ANGEL spouštějí „Too Extreme!“ (už samotný název skladby má potenciál vrhnout na posluchače znepokojivý stín podezření). Nutno ale poznamenat, že nakonec jde o titulek velmi výstižný, neb hned v úvodu „Illud Divinum Insanus“, nahrávky, která měla pozvednout žánrový prapor zpět do nebeských výšin, se začínají dít věci vskutku extrémní. MORBID ANGEL totiž otevírají novou sbírku těžce rutinním pochodovým riffingem a zmatenými citacemi z více než deset let starého zpěvníku Petera Tägtgrena toho času zrovna beznadějně uhranutého kouzlem elektronické hudby. Ano, není to poprvé, co v souvislosti s floridským deathmetalovým kultem hovoříme o elektronice či industriálu, vždyť již před dlouhými sedmnácti lety MORBID ANGEL spojili své jméno s experimentátory LAIBACH, nicméně jedním dechem je nutno dodat, že se tak stalo v kontextu mnohem smysluplnějších a vcelku zajímavě provedených remixů (podnikaví Slovinci přetvořili k obrazu svému dvě skladby z desky „Covenant“).
Po více než rozpačitém úvodu začínají MORBID ANGEL paralyzované příznivce křísit tou správnou medicínou. Ano, ke slovu se konečně dostává death metal, obratem se však sluší dodat, že naše sluchové kůstky nebude oblažovat zrovna dlouho. Tak či tak, „Existo Vulgoré“ a následující rychlovka „Blades For Baal“ jsou vcelku vydařené položky, jež svou kvalitou slavné jméno MORBID ANGEL nikterak nedevalvují (za druhou jmenovanou a za poněkud slabší „10 More Dead“ stojí právě nový kytarista Thor Anders Myhren). Pak už se ovšem začíná servírovat káva z kategorie těch nejsilnějších, přichází totiž regulérní stadiónový chorál „I Am Morbid“ (opět ten název...). Ani v nejdivočejších snech bych si nepomyslel, že kapela zodpovědná za stylové milníky typu „Altars Of Madness“ či „Blessed Are The Sick“ na mě jednoho dne zaútočí vyčpělým heavymetalovým bridgem a refrénem hodným nabídky toho nejlacinějšího možného secondhandu. Ještě mnohem méně pochopitelné věci se dějí v „Destructos Vs. The Earth / Attack“, kde na sebe MORBID ANGEL opět berou onen „revoluční“ háv, leč ve skutečnosti pouze opakovaně odkazují na časy v elektronické hudbě již dávno, dávno zapomenuté. V této chvíli však hůl nad legendou ještě nelámejme, „Illud Divinum Insanus“ totiž naposledy ukáže svou přívětivou tvář, a to díky „Nevermore“, pro floridskou sestavu konečně naprosto typické skladbě.
Osobně mi vůbec nevadí (ba právě naopak), když konzervativní kapela věrná hluboko zakořeněným tradicím čas od času zabrnká na experimentální strunu. MORBID ANGEL však pouze exhumují receptury v minulosti již mnohokrát použité a s výrazem inovátorů nám je předkládají jako něco nového, absolutně převratného. Minimálně stejně diskutabilní je „Illud Divinum Insanus“ i po stránce skladatelské. Pánové Vincent a Azagthoth jako by nevěděli co mají vlastně hrát, jednou vsadí na obstarožní heavy metal, pak se rozpomenou na staré dobré deathmetalové řemeslo a nakonec střemhlav zaútočí arzenálem jednoduchých samplů nahodile rozvěšených na těch nejméně vhodných místech. Výsledkem nemůže být nic jiného než krajně nesourodá, ledabyle poslepovaná skládanka postrádající sebemenší náznak jednotící dějové linie.
Mé konečné dojmy z comebackového alba MORBID ANGEL nemohou být pozitivní. Jedni ze zakladatelů žánru prováhali jedinečnou možnost vzít si zpět královskou korunu a s náležitými poctami znovu usednout na deathmetalový trůn. Místo toho se dobrovolně vydali do Bohem zapomenutého rekvizitáře, kde dostali k dispozici pouze notně obnošený rubáš a duhovou čepici s rolničkami hodnou majestátu dvorních šašků. Je to velmi, velmi smutný obrázek.
Na nový album jedného z vrcholných božstiev deathmetalového panteónu, z tých, ktoré celý žáner zakladali, sme čakali osem rokov. V pláne bola až taká udalosť, že ju Season Of Mist začali baliť do fajnovej truhlice s kadejakými šuflíkmi s rôznymi doplnkami. A teraz miesto mňa prehovorí hnusný spratok Eric Cartman: „Dúfam, že je tam aj priečinok s rúžom a šminkami, nech sme pekní pri tom, ako nás MORBID ANGEL vyj.bávajú!“
Fajn, zase ja – bolo skutočne riadne vychcané pustiť do obehu na net dve skladby z tých asi piatich – šiestich, ktoré tomuto pojmu nerobia hanbu. Pretože presne na základe „Nevermore“ a „Existo Vulgoré“ som očakával album hodný mena MORBID ANGEL, s tým, že Yeung to nabubnoval možno lepšie ako señor Sandoval a Vincent, ktorého návrat som rozhodne neuvítal, pretože Tucker bol hlas z pekla a kapelu ešte pozdvihol, ako vokalista pozitívne prekvapí. No pravdaže. Po dosť dlhom intre, ktoré tam byť mohlo a nemuselo, sa vyhrnul nejaký elektrometalový marš, ktorý iné kapely vymysleli a lepšie, uveriteľnejšie hrali pred 15 rokmi. „Too Extreme“? Na MA skôr „Too Unbelievable“.
Po solídnom Existo Vulgoré“ a „Blades For Baal“ ma v negatívnom slova zmysle zabili s „I Am Morbid“. To je ako čo, zhudobnenie sna o hraní na štadiónoch, vození sa vlastným lietadlom a podpisovaní sa na dudy? Zaujímavý veletoč štýlotvornej kapely, a to nie je koniec tohto soundtracku k chytaniu sa za hlavu. Po pomerne slušnej „ 10 More Dead“, ktorá kritériá morbidangelovského death metalu spĺňa, tu máme zázrak „Destructos vs. Earth“. Názov ako od GWAR, hudba niečo medzi RAMMSTEIN a Zladom („The Antipope“). Trey sakra, keď si už Pana Klobouka púšťal k tvorbe, mal si mu vysvetliť, že teraz nie je v GENITORTURERS, že to nech si nechá na doma pre manželku. „
Nevermore“ je MORBID ANGEL ako sa patrí, to si jeden spolu so severnými susedmi povie „a mialo być tak pieknie“. Pri „Beauty Meets Beast“ si hovorím – malo vyjsť MCD s Treyovými a Thorovými skladbami a človek by bol tak akosi spokojnejší... Posledný ako – tak pozitívny dojem spoľahlivo zahluší ťažko opísateľné skoro osemminútové zverstvo „Radikult“, prosím vás to čo je, industriálny rap core metal model 1992? Nie že by som takúto hudbu odsudzoval, ale boli a sú skupiny, ktorým ju verím viac, toto tu je hra na „modernu“, ktorá modernou už nejaký čas nie je. Skupina, ktorá štýl vytvárala, teraz naskočila na prúd vytvorený niekým iným, no zaujímavé.
Ranou z milosti je záverečná „Profundis – Mea Culpa“. Ako sa povie – keby si si premyslel čo ideš urobiť, nemusel by si sa teraz ospravedlňovať. Je fajn nápad, keď si metalová kapela urobí nejaké tie „elektronické“ či „industriálne“ skladby, niektoré sú ok. Akurát že by bolo slušné vydať ich pod iným názvom. Nie Trey, vážne ti bolo treba toho Vincenta naspäť tak jak piatu nohu. To ako si teraz my „zabednení konzervatívci“ máme z albumu vyrobiť 6-skladbový výcuc a byť radi že sme radi? No, to asi takto fungovať nebude.
Season Of Mist túto vec predávajú vo fajnovej a drahej truhlici. Keby k nej v tej cene pridali ešte komodu a chladničku, ani tak by som nezainvestoval. A to nie preto, že obe veci mi už nejaký čas stoja na chodbe a slúžia stále dobre.
Bodovanie – 5 tu v tomto podniku znamená priemer, teda album, ktorý hrá slušne, nezanechá však v poslucháčovi žiadny trvalejší dojem, nevzbudí potrebu vracať sa k nemu. „Illud Divinum Insanus“ je ale na pomery MORBID ANGEL niečo, čo ma nasr...dilo. Zlatý posledný album od CRYPTOPSY, hehe, ešte pred časom by som sotva predpokladal, že napíšem o ňom toto.
(pôvodne publikované: Rock Hard, 6/2011) ... [8. prosince 2013]
Problém není v tom, že se MORBID ANGEL pokoušejí experimentovat a pozměnit svou tvorbu. Problém je v tom, že tak činí naprosto otřesným způsobem a nejsou schopni vytvořit smysluplné a zajímavé skladby. Tyto "experimenty" by neobstály ani před 15 lety. Jednoznačný podprůměr. ... [7. července 2011]
S novým albem MORBID ANGEL dostávám teleport někam do poloviny devadesátých let. To by samo o sobě samozřejmě nevadilo, kdyby to celé neznělo jako odpad z rané tvorby MINISTRY anebo WHITE ZOMBIE.
Jestliže se vám podaří přetrpět neskutečně tupou "Too Extreme!", jež je v porovnání se zbytkem nahrávky ještě o třídu níž a připomíná spíše zaležitosti typu DIABOLOS RISING (blahé paměti), tak v dalším průběhu už to až tak veliký průser není. Pár ne úplně špatných skladeb se tady také najde, ale co z toho, když deska jako celek zní jako průměrná záležitost z předminulé dekády.
Snaha experimentovat je jedna věc a způsob jejího uchopení pak druhá. MORBID ANGEL to bohužel vzali z úplně špatného konce a jejich nové album tak spíše něž dílo otevřených metalových palic připomíná zastydlou záležitost pro všechny, kterým pár laciných samplů a hloupé pseudohorrorové vsuvky příjdou jako moderní způsob boje s metalovou zatvrzelostí.
Ne, hodnocení "Illud Divinum Insanus" není o tom, kdo je ortodoxní metalista a kdo má naopak stylově otevřenou mysl. Z mého pohledu je prostě o tom, že jakékoliv "experimenty" na něm jsou zkrátka blbé, laciné a byly mnohem lépe provedeny už před téměř dvaceti lety. ... [27. června 2011]
S novými MORBID ANGEL ortodoxní death metalista spokojen nebude. Ovšem hodnoceno příznivcem experimentálního metalového pojetí, na tom nový materiál rozhodně tak špatně není. Jasně patrná snaha o vývoj nezahnala kapelu směrem k„progresivního pidlikání“, ale překvapivě spíše do náruče industriálních experimentů. Sympatický odklon od zaťatého deathového hoblování má za následek navíc i to, že skladby jsou přehledné a nesplývají, jak bývá u většiny deathmetalových alb zvykem. Na albu je krom death metalu ke slyšení vliv kapel typu WHITE ZOMBIE, RAMMSTEIN nebo LAIBACH. Ano, těch samých LAIBACH, kteří v roce 1994 remixovali pro MORBID ANGEL skladby z „Covenant“. (Takže se vlastně nakonec ani o úplně první industriální MORBID ANGEL nejedná.), ale zásadní na albu je fakt, že ponecháme-li stranou změnu stylu a hodnoťme jednotlivé kusy bez ohledu na ortodoxní minulost souboru, vychází z toho i tak velmi dobře. „Blades For Baal“, „10 More Dead“, „I Am Morbid“,“Radikult“ nebo „Destructos vs. the Earth / Attack” jsou prostě prvotřídní pecky, které mají svoje kouzlo a zvláštní, chorobnou energii. MORBID ANGEL prostě nyní předkládají svůj „Reneval“, svůj „St. Anger“, „Diatribes“ či svoje „Undisputed Attitude“ a řadí se z mého pohledu mezi ty skutečně velké kapely, které jsou i po letech schopné rázně otočit kormidlem a zariskovat. „Illud Divinum Insanus“ po měsíci intenzivního zkoumání hodnotím rozhodně jako ne žádný „epic fail“, ale naopak jako překvapivé povedenou desku, která aspiruje na titul album roku 2011! ... [24. června 2011]
