Říkám - pro mě prostě výstavní relikt první půlky devadesátek se vším, co k tomu patří. Kdyby to někdo nahrál dneska, tak se nad tím asi spíš pousměju. Riffy často hrozně prvoplánový, práce s atmosférou nic moc. Ale chápu, že když to vyšlo, působilo to jako zjevení, byl to milník atd.