BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Dobre se to posloucha, ale v gothic metalu sou urcite lepsi alba.
Dokonalost v gothic metalu. Update 15.5. +0.5 Update 3.8. +1
Po už několikátém poslechu tohoto alba nějak pořád nevím, co k němu říci ... Jedná se o hravou, variabilní muziku, která, přestože se moc pěkně poslouchá, tak mě prostě nedostala - snad jen songy On The Wane či zpěvem Depeche Mode připomínající In A Manica.
jeden z mala vynikajucich gothic metalovych albumov ktore vznikly po roku 2000
-bez slovního hodnocení-
Není to lepší jak Beyond the veil, ale furt je to dost dobrý.
trochu klišé.. ''kráska a zvíře'' a jednoduché riffy potopené v samplech..
Jasná známka. nedherná magická hudba do ktere se musíte hodně zaposlouchat, . Kež by takovích nádherný věcí spolu s Trisánii bylo vic.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Na tomto albu měl Mortenův recept na skvělou hudbu stále ještě fungoval, takže ač to Beyond the Veil v některých směrech nápadně připomínalo, přesto (nebo právě pro to?) to bylo a pořád je velice dobré. Škoda, že si Sirenia tento standard nedovedla udržet.
Trochu horsi nez beyond the veil, ale porad dobry..
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.