Jak mě první album moc neoslovilo, tak tohle je opravdu SKVĚLÉ po všech stránkách. Mám strašně rád, když se kapela nebojí mísit styly, svědčí to o rozvoji, nadhledu, inteligenci a otevřenosti muzikantů. Samozřejmě pouze v případě, že celek dává smysl, jako je tomu u P.II. Označit to za snahu "zavděčit se všem" svědčí o hlubokém nepochopení, protože soudnému člověku (za které hudebníky ražení Periphery považuju) musí být jasné, že efekt je v reálu opačný, protože většina posluchačů jsou konzervativci. A stejně do toho šli, za což jim patří uznání. Mohli se totiž v klidu držet nastaveného kopyta a hýčkat a rozmazlovat si už získané fanoušky třeba 20 let, jako to dělají jiné kapely.
Zvysoka s*át na škatulky a směšné hudebně-stylové pravdy.