BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Naprosto úžasné, snad se uvidíme na sedmičce!
Sqela vec !!
Jo, jo tohle muzika, zadnej Nightplys
Dalsi totalni letosni vymaz - jsem zanrovy srdcar o tohle CD se hodne povedlo,
Co se "vysilani" tyce, tak prvni 2 skladby jsou naprosty vyhlazovacky(zanrove hitovky) - potom nasleduje trosku hustnejsi velmi vhodna vec - pak opet 2 sileny vychrice - dicouraged or not !!!! v Industry standards arrrr - 6 - je neco ve stylu rychleho NYHC, clovek by cekal trosku zvolneni uprostred disku - prijde, ale mire vice nez male.., sedmicka(mimochodem CBK 1.11.2007 - na 007) necha nikoho na pochybach, ze tu zustal vic nez jeden uspokojen, opet typicke kytarove vrneni ala CBK - vosm - punk v HC baleni ale libovej - devjet - kurna jak muze takhle zvat kazdou noc - 10% - zpocatku pomala zda se byti ale pouze v uvodu, avsak po zvolneni c.2 prijde The masses said by popular demand, cheer on now closer to the edge, unmotivated, not willing enough to resist, we'd rather keep it simple, fast, convenient skladba se na konci jakoby rozmazava, tak by podtrhla svuj obsah - konecna dejvicka ystupovat s In / tuici to jde fakt narame...
Nesmim zaponemou uzasnej buket...
Zaverem jeste k Victory Rec. - Mimochodem oni delaji i vyborne kapely krome toho co pise Stray mj. Between The Buried And Me(jsem novy jeste neslysel), Ringworm - letosni novinka je vyborna dale Darkest hour spolecne s CBK urcite mohou letos u me kandidovat s novinkami na album roku.
Je skvele pozorovat (a hlavne pocuvat:) ako sa tato kapela s prehladom vali pomedzi vsetky sucasne metalcoreove kopirky a razi si svojsky styl a zvuk. Tento album je parada. Uz sa len neviem dockat momentu, kedy Comeback Kid konecne uvidim nazivo (a kupim na koncerte original Cd za normalnu cenu:)
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.
Vložit diskusní příspěvek