Na adresu Blaze Bayleyho, jemuž mimochodem bude letos už osmapadesát, se zpravidla pějí jen chvalozpěvy a přiznávám, že ani já nebývám žádnou výjimkou. Tenhle anglický džentlmen mě totiž v podstatě uhranul svým naprosto profesionálním přístupem k heavy metalu, jehož by díky tomu mohl klidně být ambasadorem na pomyslném summitu Hudby samotné.

Jeden příklad za všechny: když na konci června 2012 ostudně zkrachoval projekt festivalu „Rock Rebellion“ v josefovské pevnosti, a když nicnetušící muzikanti, kteří se na místo samé dostavili a nedostali ani vindru, začali houfně odjíždět, byl to právě Blaze, kdo neváhal, a z přistavené lavičky jen do vytleskávání vystřihl mezi zklamané fanoušky „unplugged“ alespoň tři kousky. Slyšeli jste to o někom jiném?       

Jeho sólová kariéra pod hlavičkou obou jeho přízvisek, jakožto nejmladší součást celé Blazeovy diskografie, čítající do těchto chvil šest studiových alb, by o tom ostatně mohla také vyprávět hromadu zajímavých příběhů. A korunu tomu bezpochyby nasazují její úplně poslední pokračování, tedy brilantní albová trilogie „Infinite Entanglement“ z let 2016 až 2018, z níž se zaleskly především její první dvě části.

V té třetí („The Redemption Of William Black“) už to spíš vypadalo, že si Blaze vybral slabší autorskou chvilku, což ale bylo po obou předcházejících albech, jasně excelujících heavy metalem té nejvyšší ryzosti, jednak tak trochu logické a očekávané a jednak se i přesto jednalo o solidní album, za nějž by mnoho jiných dalo bůhvíco.

Tenhle syndrom, totiž jakési částečné vyschnutí autorského pramene způsobené předcházejícím opakovaným přetížením, je pak příznačný i pro nejčerstvější přírůstek v rodině Blazeho studiových nahrávek. Pravda, albu „War Within Me“ předcházely více než tři roky nahrávací pauzy, takže by se mohlo zdát, že prostoru pro načerpání nových sil bylo dostatek, ale jednoduše to tak není.  

Po delší době zase nekoncepční nahrávka působí vlastně jako dokonalý výsledek práce se šablonou, přiloženou k dřívější Bayleyho produkci. Přes ní je obkreslen osvědčený zpěvák a skladatel, již tradičně jištěný vyzkoušeným doprovodným bandem ABSOLVA, a přes ní jdou i důvěrně známé riffy a sázky na melodie, ovšem onen kýžený efekt, pro nějž byste si album chtěli opakovaně prohánět hlavou až do skonání světů, se zkrátka neodstavuje. Místy to sice nadějně zajiskří (titulní otvírák, „303“ věnovaná polským pilotům RAF za druhé světové války, „Witches Night“ a „The Power Of Nikola Tesla“), ale žádný pořádný požár tyhle jiskry nemají šanci založit. Jako když odložíte onu zmiňovanou šablonu a zjistíte, že jste vlastně nakreslili jen to samé, co předtím.

Nehodlám ovšem být proto žádným Blazeho katem, ostatně už jenom kvůli oněm vyjmenovaným čtyřem kusům se „War Within Me“ nepochybně vyplatí naslouchat. Ovšem zakrývat fakt, že se někdejšímu pěvci IRON MAIDEN nejnovější studiová práce nepovedla způsobem zrovna obvyklým a očekávaným, také nebudu. Protože to se prostě ve světě stále ještě poctivého heavy metalu nedělá.