Kde by si někdy před deseti léty pomysleli švédští géniové KATATONIA, že zanedlouho vznikne celý zástup jejich hudebních klonů. Stačí si vzpomenout na takové FLOWING TEARS, RAPTURE, AUTUMNBLAZE a mnohé další jindy více jindy méně kvalitní následovníky KATATONIE. Dalšími v nekonečně řadě jsou finští AARNI a UMBRA NIHIL, kteří se na společném splitku vrací zpět, zhruba do poloviny poslední dekády minulého století, někam k období alb „Dance of December Souls“ a „Brave Murder Day“ ...
Jste-li alespoň částečně obeznámeni s obsahem těchto starších desek KATATONIE, tak vám musí být hned jasné, že i muzika tvořená finskou dvojicí kapel přináší značně pomalé skladby plné posmutnělých nálad a pocitů. Zvuková kvalita obou částí splitka připomíná spíše tuzemské poměry, než vychytanou severskou produkci. Jelikož se patrně jedná o nahrávkou určenou spíše pro skalné fandy, dá se nad kvalitou ozvučení přimhouřit oko. Co se týče hudební kvality, tak tam jsou dle mého názoru na tom mnohem lépe první v pořadí – AARNI. Ti se vyznačují místy až minimalistickým pojetím doomem načichlé muziky s hlavním důrazem na atmosféru skladeb. Podobnost s KATATONIÍ spatřuji hlavně v množství tklivých melodií a poloakustických vyhrávkách, které jsou ke slyšení právě na „Dance of December Souls“. Poslechem této nahrávky si uvědomuji tu ohromnou sílu a nadčasovost, kterou právě hudba KATATONIE disponuje. Oni totiž AARNI naprosto nepokrytě a bez skrupulí kopírují své švédské vzory a světe div se, ono se to opravdu (někdy) dobře poslouchá.
Pominu-li příšernou úroveň produkce, která si v ničem nezadá s nejedním demáčem z domácích luhů a hájů, jsou na tom UMBRA NIHIL co se týče vlastních nápadů ještě mnohem hůře, než jejich krajané AARNI. Představte si kytary nazvučené ala Tonight´s Decision prokládané záhrobním murmurem. Už při poslechu první skladby „Follow And Believe/Fall Without Relief“ jsem byl vážně v rozpacích zda-li neposlouchám nějaké starší demo KATATONIE. Ty melodie, ta nálada a vůbec celá stavba skladby. Nechybí ani reminiscence na „Discouraged Ones“ v podobě instrumentální „My Way To The Lakeshore“. A tak to pokračuje až do konce s naprostým minimem vlastní invence. A proč by taky, když švédská studnice nápadů skýtá takové bohatství, že ano?
Těžko říci, komu tuto nahrávku skutečně doporučit. Napadají mě fanatičtí vyznavači KATATONIE, kteří musí ve své sbírce včetně všech nahrávek svých miláčků mít rovněž i každé jejich nohsledy. Ti ostatní nechť si raději seženou originál ... Ačkoliv alespoň AARNI mi z hlediska budoucnosti přijdou poměrně zajímaví.
AARNI - [6/10]
UMBRA NIHIL - [4/10]
