Se sci-fi filmy se poslední dobou roztrhl pytel. Bohužel ne s těmi dobrými. PŮLNOČNÍ NEBE jsem nemohl strávit. Bylo podivně rozvleklé a neoriginální. Snímek ZA ČÁROU vypadal nejprve velmi slibně, ale nakonec se z toho vyklubal slaboduchý příběh se spornými hereckými výkony a velmi lacinou výpravou. Kde jsou všichni pokračovatelé výtečných nízkorozpočtových filmů z minulých let, jakými byl UPGRADE nebo I AM MOTHER? Určitou naději mi dal jihokorejský počin ČISTIČI VESMÍRU.

Jste v roce 2092, ze Země je místo pro občany druhé kategorie a smetánka si kolonizuje jiné planety, případně umělé vesmírné stanice, ve kterých se snaží vybudovat rajskou přírodu a dokonalé podmínky pro život zbohatlíků. Většina lidí ale dře bídu s nouzí. Naši hrdinové se živí jako sběrači odpadu, který v průběhu let v důsledku lidské činnosti obklopil Zemi. Není to dokonalá parta, každý má nějakou tu jizvu z minulosti, ale osud je svedl dohromady a tak dělají co mohou, aby přežili. Až do dne, kdy najedou ve vraku lodi najdou malou roztomilou holčičku. Podle oficiálních záznamů androida s vestavěnou bombou.

To nejlepší na celém filmu je opulentní vizuál. Síla je hlavně v akčních honičkách ve vesmíru. Za velmi rozumný budget dokázali jihokorejci vyčarovat velmi slušně vypadající svět. Některé jeho rysy mi připomínají skvělou žánrovku ELYSIUM. ČISTIČI VESMÍRU jsou o něco méně fyzičtější, mnohé pasáže vypadají jako opravdu luxusní trailer k počítačové hře. A to myslím jako lichotku, v CGI je tu kus dobře odvedené práce.

Film má několik zásadních neduhů, pramenících z toho, odkud pochází. Tím prvním je délka přesahující dvě hodiny. Druhou je způsob, jakým příběh prodává své postavy. Charaktery vyřezává příliš ostře, někdy až na hraně karikatury. Tomu uzpůsobuje i vizáž postav, jejich přehnanou stylizaci a až příliš přímočaré chování. Místy jsem měl pocit, že se dívám na pohádku, kde vše musí být řečeno naprosto srozumitelně, aby nebylo jakýchkoliv pochyb o tom, jak to tvůrci mysleli. A když jsme u té pohádkovosti, je tu také humor. Asijský. Kdykoliv se v příběhu dějí věci, o kterých si zřejmě autoři mysleli, že budou srandovní, tak klopím oči a stydím se, že se na něco takového koukám. Byť si uvědomuji, že to je pravděpodobně dáno kulturním nastavením a Jihokorejci to opravdu mohou považovat za řachandu.

Neočekávám, že u akčně laděných sci-fi bude fyzika vesmíru fungovat jako v dokumentárním filmu o kosmu, ale tady to je mnohdy přeci jen přes nějakou zjednodušující hranici, kterou považuji za únosnou. Hlavně se to týká toho, co se odehrává ve volném vesmíru. Například je tu opakovaně scéna, kdy postava, navlečená do skafandru, jde na zadní „balkón“ vesmírné lodi, aby mohla střílet na pronásledovatele. Předpokládám, že to tvůrci viděli v nějakém westernu, kde se takto střílelo z posledního vagónu jedoucího vlaku. A takových do očí bijících přestřelených okamžiků je tu více.

ČISTIČI VESMÍRU celkem dobře narýsovali obrysy světa, ve kterém se nejde moc do hloubky, ale jako kulisy pro příběh je to více než důstojné. Do něj zasadili průměrný příběh s celkem dobrým záporákem a lehce exotickým prostředím. Přes trochu splašený a chaotický úvod se příběh usazuje do srozumitelných a mnohdy i předvídatelných kolejí. Celkově jde o poměrně zábavnou podívanou, která i přes mamutí stopáž celkem slušně ubíhá. Za dva roky si na ni ale už příliš dobře nevzpomenu a zařadím ji podvědomě mezi průměrné akční scifárny s dobrým vizuálem někam vedle ENDEROVY HRY.