Hoj vy žírné pláně Albionu, hoj vy temné hvozdy prastarých Druidů, hoj vy přemocné metalové kořeny, světem hýčkané a milované, zatracované a nenáviděné, juž vás zase vidím bujeti s novou silou, novým vzmachem…

Máte rádi patos? Já osobně razím tezi, že všeho má býti s mírou. Nový zjev britské heavy scény vyrukoval se svým debutem těsně před velkým Pannotřesením. A nebylo to jen datum, co spojilo Iron Maiden a Blaze. Byl a je to především frontman Blaze Bayley. Kdysi proklínaný u prvních, nyní velebený u druhých. Život je pes, ale Blaze se mu postavil s grácií a zatvrzelostí. Rychle přeBrucelil přes tenký led zapomnění po odchodu z řad Železné panny a s novou vervou se vrhl do metalové džungle. A mačeta jménem Blaze seká nádherně! Bayley vsadil na mladost a dravost, kterážto investice vyplatila se mu tisíci násobně. Zatímco nové album IM krauluje v patosu časů minulých, projektil horkokrevného mladí zasahuje neomylně nerv s visačkou heavy metal. Pánové vsadili na současný zvuk, perfektně nabroušené sekerky a hlavně na ten starý dobrý těžký kov, který oděli do brnění model 2000.

Ba, během poslechu častokráte vzpomeneme i Panny železnatky, neboť jak hrát metal a tvářit se, že žádná taková neexistovala, notabene, když nám pěje její ex-člen. Jenže Blaze vědí, že všeho jen s mírou a tak zápach není nikdy příliš silný. Navíc se Maestro Blaze dokonale revanšuje všem svým kritikům a vyladil svůj vokál do životní formy. Jeho projev je drsný, hutný a stoprocentně jistý – dík za to jistě patří i produkčnímu mágovi Andy Sneapovi, který nad novici podržel ochranný pařát.

Ber jak ber, slyš jak slyš. Už pár týdnů protáčím Blaze od shora dolů, zatímco po Iron Maiden, Bruce nebruce, neštěkne v mém přehrávači ani pes. Čím to? Blaze jsou nová krev, nová perspektiva, nová naděje.čí málo a vsi i města vzplanou…Jedna Jiskra