Nejčerstvější připomínka existence největších z českých gotických temnostářů není sice klasickým řadovým albem, i tak si ale říká o pořádný kus posluchačovy pozornosti. O tu se ostatně kapela poslední dobou uchází velmi často – v jejím koncertním kalendáři pro letošní rok se kupříkladu dá objevit hned jedenadvacet položek – takže podobná sbírka je jen logickým důsledkem toho všeho, obzvláště když poslední řadové album „Intacto“ vyšlo již před třemi léty. A samozřejmě, tenhle formát (jak je z pohledu do jejich kompletní diskografie zjevné), mají jihlavští poměrně rádi.

Někdy to může být chápáno jako svého druhu podvod na posluchači, když nahrajete pouhé dvě novinky a do nějakých zhruba čtyřiceti minut hracího času je pak doplníte dalšími, již známými skladbami, zvolenými podle určitého sjednocujícího klíče. Vždy pak zůstává otázkou, zda má vůbec smysl do podobného projektu investovat, nehledě na to, že ve světle různých dnešních streamovacích služeb dostává tenhle otazník další rozměr.

XIII. STOLETÍ však, řekl bych, do podobně zatuchajících vod vstupovat nehodlají. Krom dvojice nových skladeb proto zvolili téma singlů či bonusů, které původně nevyšly na žádném z dosavadních devíti řadových alb kapely, a vtiskli jim lehce pozměněnou či remixovanou tvář. Pravda, většinou to tedy není příliš slyšet, jako například v případě notoricky známé olympické „Karneval“ či sugestivně pulsující „Nový věk temnoty“, ovšem třeba takové „Faust“, „Bohové na strojích“ či „Evropa“ takto dostávají novou příležitost zdůraznit, jak moc silné skladby to vlastně jsou, a že možná bylo trochu nespravedlivé jim upřít místo na řádné studiové nahrávce.

Vzpomínané dvě úplné novinky pak představují vlastně jakési miniaturní „Best Of“ z XIII. STOLETÍ. Úvodní, titulní a působivým obalem doplněná „Frankenstein“ je perfektní poklonou své klasické předloze a zejména její nervní ústřední klávesový motiv jí dodává skutečného lesku reprezentativního kousku z pokladnice jihlavských. Oproti tomu „Chaotica“, jakási zpověď stárnoucího gotika („když mi hrajou SISTERS to svý „Vision Thing“, to mám vážně i po létech rád“), je kouskem více tradičnějším, přímočaře vedeným v jediné linii bez jakýchkoliv postranních úmyslů, kterému však nechybí jistý kus působivosti. Kdyby jim podobných skladeb kapela natočila v nějaké alternativní verzi budoucnosti ještě třeba šest nebo sedm, rozhodně by s nimi mohla doufat ve velmi solidní album.                   

Ale to už je jen kdyby. Bratři Štěpánové a spol. to aktuálně rozhodli tímto způsobem, který zřejmě nikdo, kdo má jejich tvorbu v oblibě, nemůže odsoudit. Obzvláště když se k tomu náležitým způsobem zešeří, ve vysoké sklenici na štíhlé nožce se ve světle svíčky zaleskne tmavě rudé víno a hlasitost bude náležitě zvýšená.