SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jakoby se BRING ME THE HORIZON změnili od poslední desky v LINKIN PARK II. Je to dobře? Ten stylový veletoč je asi v pořádku. Tato kapela "měkne" již nějakou dobu a současnou desku vnímám jen jako lehce akcelerované pokračování již vytyčeným směrem do rockového mainstreamu, který byl patrný i na desce minulé. Krom toho, že „That´s The Spirit“ je o mnoho měkčí a melodičtější, je také i trochu plytký a netrvanlivý. Melodie a zvuky, které už od prvního poslechu útočí svojí vlezlostí na první signální, mě začínají už po dvou týdnech štvát.
Ani sebelepší produkce a zvukové inženýrství nezakryje fakt, že tu mám před sebou desku, která je prostě jalová a zřejmě se k ní už nebudu vracet. Je dokonce jalovější, než třeba taková „Meteora“ od výše zmíněných králů nu-metalu. A to musím konstatovat, že jsem po minulém Brutal Assaultu dával kapele ještě šanci, neboť živě byla jednoduše parádní.
Abych ale nebyl úplně nespravedlivý, tak po formální stránce sheffieldský lamač dívčích srdcí Oliver Sykes odvádí o něco lepší pěvecké výkony, než minule. Žádný opravdu velký pan zpěvák z něho ovšem nebude, ale ono to není zapotřebí za situace, kdy mu konkurenci dělají jen další kluci z "Boy bandů" z titulek Brava.
Mnoho komentářů hovoří o této desce jako o přešlapu. Já si však nemyslím, že jde o nějaký experiment a na další desce se BMTH vrátí našlapanější a tvrdší. Je až příliš zřejmě, že se kluci chtějí stát velkou rockovou kapelou za jakoukoliv cenu. Touto cestou to však dle mého nepůjde. Nové album je papundeklově působící průšvih. Tři silnější singlové skladby a ve zbytku umělá vata.
4 / 10
That's The Spirit (2015)
Sempiternal (2013)
The Chill Out Sessions (2012)
There Is A Hell, Believe Me I've Seen It. There Is A Heaven, Let's Keep It A Secret (2010)
Suicide Season Cut Up (remixy) (2009)
Suicide Season (2008)
Count Your Blessings (2006)
This Is What the Edge Of Your Seat Was Made For (EP) (2004)
Aký má zmysel počúvať britskú odpoveď na osem a viac rokov starú tvorbu LINKIN PARK?
BRING ME THE HORIZON sú pre mňa zaujímaví skladbami ako "Antivist". Nič také sa na novinke nedeje a to je veľká škoda.
Cieľovka v sukničkách a veselých nohavičkách však bude určite spokojná, takže všetko je tak, ako má byť.
Je to tak. Chcú hrať popové skladby s veľkými štadiónovými refrénmi. Áno, zatiaľ je výsledok trochu rozpačitý aj kvôli half-playbacku na koncertoch. "That's A Spirit" ale okrem vaty v druhej polovici albumu ponúka aj dobré a zvukovo zaujímavé pesničky (napríklad "Doomed", "Throne" alebo "Blasphemy").
Nič viac, ale rozhodne ani nič menej, za čo by im bolo treba krivdiť.
A přesně toho jsem se bál! Nový songy jsou suchý jak hovno v poušti, Oli to nezazpívá ani za prase, ještěže existuje playback a k tomu backvokály od kolegy, do toho Olík jen řve na koncertě "jump, jump, come on, fuck yeeea". Dokonce mám pocit, že i celá kapela si užívá hlavně starší tvorbu, která je prostě skočná a nabitá!Jako, že to chtěli trochu uhladit a udělat melodický, proč ne, ale ideální mix tohoto byl na Sempiternal - melodie, nářez, všechno pěkně vychytaný. Tady se to blíží skoro One Direction, není to zajímavý, nápaditý, nic. Krom toho Oli má rozsah asi 5 tónů, takže toho taky moc nevykouzlí. Bohužel na patnáctky to funguje, ty za tímhle půjdou jak vosy na bonbon. Veliká škoda, že to dopadlo takhle, doufám, že příští deska bude lepší.
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





